23.,24.,25.,26. stránka
Cestou do školy prbíhalo všechno jak se očekávalo.Bylo krásné počasí a nad Prahou se už začalo rozlévat letní sluníčko.Bylo teprve půl osmé ráno ale už to tady pěkně připalovalo.Najednou jsem se z ničeho nic zastavila a sundala z očí sluneční brýle.Zvedla jsem hlavu k obloze azačala dýchat zhluboka.Proboha kolik takových krásných chvil člověk ještě zažije?Stála jsem uprostřed chodníku s hlavou v oblacích.,,Kdyby sis stoupla alespoň na kraj chodníku.“ Vytrhla mě Nelly ze snu.Lidé co šli kolem mě se jenom koukali.,,No co.Užívám si krásné počasí ne?“ Začaly jsem se obě šíleně smát.Zavěsily jsme se do sebe jako nějací milenci a se smíchem na obličejí jsme šli parkem do školy.Ani nepamatuju kdy byla Nelly naposledy takhle vysmátá.Smích nás ale rychle přešel před budovou školy.Kluci z vyšších ročníků vyfasovaly lopaty a košťata a snažily se uklízet pozemky.Nathan byl mezi nima.Absolutně jsem netušila co mám dělat.Po tom extempore s Michalem a tím vyhazovem jsem nevěděla jak se zachovat.Myslela jsem že kolem něho jen tak propluju ale na poslední chvíli si mně všimnul. ,,Lásko.Ty jsi ve škole?Pojď na chvíli zamnou však ještě nezvoní.“ Nejraději bych se obrátila na Nelly a řekla jí ať mi pomůže ale nechci jí říkat o tom co s emezi náma stalo a pořád děje.Zaváhala jsem jenom na malou chvíli a došla k Nathanovi.Chytil mně za ruce a dal mi polibek.Nesnažila jsem se ho opětovat ale on si toho vůbec nevšímal.Hlavně že před kamarádama z party má dobrou image.Obejmul mě a já jsem si všimla že Michal stojí na schodech.Vyškubla jsem se mu a šla ke vchodovým dveřím.Nathan se na mě jenom podíval a z eho pohledu nebylo vidět zrovna velké nadšení.Michal nás ale sledoval.Zase jsem měla ten šílený pocit v břiše.Cítila jsem jak pomalu rudnu.V duchu jsem si dodávala tolik odvahy kolik jsem potřabovala.Vypadal božsky jak tam stál v těch modrých montérkách a koštětem si podepíral hlavu.Jeho nádherně hnědé oči lítaly z jedné strany na druhou a jeho plné a červené rty přímo vybízely k políbení.Byl to nepopsatelný pocit.Vylezla jsem ty tři schody co vedou do vchodu a otřela se nechtíc o něho.Podíval se mi do očí ale nic víc.Žádný náznak úsměvu nebo zájmu.Prostě jenom řadový pohled jakým s edívá asi na každého.Ale i tak mi to zvedlo náladu.,,Nechceš mi říct co je mezi tebou a Nathanem?“ Jak ráda bych jí to řekla.Jenže to co je mezi náma nevím ani já sama.Teď jsem veděla jenom jediné.Chci Michala.A to hned!Byla jsem jím posedlá.Musela jsem se hlídat protože jsem si včera dala jeho fotku jako tapetu na mobilu a navíc ho mám i jako spořič na notebooku.Kdyby se mi stratil mobil, a našel by ho někdo kdo z ná Michala nebo Nathana tak by se asi pěkně divil.Ještě cestou do třídy mně na schodech odchytla moje třídní učitelka.Vypadala pěkně podrážděně a nejspíše si to potřebovala na někom vylít.,,Ward!Jakto že jsi mi ještě nedonesla omluvenku za to úterý?Já taky musím mít pořádek v třídní knize!“ Proč se mi dneska nedaří?Nejspíš bych s eměla zeptat jí protože ona nejlépe ví co mi je.Měla jsem sto chutí říct jí něco, čeho bych samo sebou za půl hodiny litovala.,,Donesu vám jí zítra.Může to být?“ Avšak ten ironický ton na konci mě stejně neminul.Jenom zavrtěla hlavou a pokračovala ve svém pochodu.Asi trpí samomluvou protože si celou cestu něco mumlala.Že bych se už dneska normálně dostala do třídy aniž by mně někdo vytočil?To ještě neví naše milá třídní že jí dneska zase uteču.Větší problém ale bude jak si zfalšuju omluvenku.
,,Ty seš dneska teda pěkně protivná viď?“ Né Shayne na Chrise nebuď hnusná on za nic nemůže snažila jsem si to vsugerovat.Chris je můj skvělej spolusedící o kterém jsem si tři měsíce myslela že mě takně miluje, a když mně už konečně pozval ven že mi musí něco důležitého říct, zdělil mi akorát to že je gay.Takže mě spadl zárověň kámen ze srdce ale taky jsem dostala pořádněj šok.Ale od té doby mu říkam moje mladší sestřička,a to jenom proto že sním můžu probírat kluky a taky proto že si holí nohy a trhá obočí.Je pro mě neškodnej ale taky užitečnej.Kdyby nebylo jeho neprolezla bych přes matematiku do dalšího pololetí.A taky mám na svém kontě to, že s emu podařilo sbalit kluka z druhého ročníku.Snad jim to vydrží dlouho.Koukla jsem na Chrise a jenom jsem se usmála.,,Mám problémy víš?A né zrovna malé.“ Můj hlas musel přpomínat spíše hlas ze smrtelné postele.,,Jaké problémy?“ Ne že bych se mu chtěla svěřovat ale byla jsem ráda že si mně všímá.Že nejsem pro něho vzduch. ,,Jaké problémy?Vás kluky víš Chrisi.“ Jeho výraz na tváři připomínal syna jakéhosi mučedníka.Promiň Chrisi že urážím i to pohlaví na které máš slabost.Já nemůžu za to že je na světě tak málo gayu a že zrovna já jsem musela narazit na toho největšího, pomyslela jsem si.V tu ránu jsem si vzpomněla že nemám svačinu.Nehodlám být celý den bez jídla.Vytáhla jsem z batohu peněženku a šla na chodbu.Sešla jsem naše prví patro a uviděla Michala.Uvažovala jsem kudma bych ho mohla obejít ale nic mně nenapadalo.Musím projít zase kolem něho.Než jsem ale stihla dojít ke druhému pavilonu, Michal zalezl do svojí třídy.Aspoň že tak.
Ve třídě dneska bylo pěkně dusno.Učitelka měla nervy snad na všechny a to jí ještě musím nepatrně naznačit že chci odejít za chvíli domů.Zdvihla jsem se ze židle a šla pomalu ke katedře.Učitelka zvedla hlavu od třídní knihy a podívala se na mně.,,Paní učitelko já jsem si doma zapomněla omluvenku a potřebovala bych jít k lékaři.“ Dívala se na mě jako na vraha.Jako kdyby nevěřila vlastním uším.,,To si ze mě děláš srandu?“Co si mám o tomhle myslet?Ironie to asi nebude.,,Ne nedělám já jsem jí prostě nechala doma.“ Teď už to bude vážné.Sundala si brýle a začala se potupně culit.Jestli to bude na mně zkoušet ještě chvíli tak s eneudržím a něco jí provedu.Ona je dneska to poslední co mi bude rozhazovat už tak pocuchané nervy z domova.,,Jak si to vlastbně přesdtavuješ?Já si tady nemůžu dělat co tobě se uráčí dělat!Já tady musím držez pořádek!Ty si tady chodíš jako do holubníku!Kdy se ti prostě zlíbí!Jen se na to podívej!Samé absence!Kam se podíváš všude chybí Ward!“ Ukončila polovinu svého výkladu a ve mně přetekl pohár sebeovládání.,,Komu tyhle poučky cpete?!“ Zařvala jsem na ní,otočila jsem se, vzala si batoh a bundu a vyrazila ze třídy jako kulový blesk.POdle mně tam seděla nehnutě a potichu ještě deset minut než se vzpamatovala.Před třídou mně čekala Nelly.,,Koukej co mám.“ Smála se na mně a přitom mi ukazovala sáček plný trávy.Super!Moje dobrá nálada se mi pomalu vracíl.Dneska se chci pořádně opít a nikdo mi v tom nezabrání! ,,Rychle pojď nebo di to třídní rozmyslí.“ Zase jsme se začaly smát a utíkali ze schodů.,,Do háje!“ Ujelo mi v polovině cesty.U laviček stál Nathan, Michal a všichni ostatní kluci.Bylo mi jasné že se Nathan pokusí o zblížení ale tohle ať na mně ani nezkouší.On je to poslední čeho se ještě musím zbavit.Neváhal ani trošku když mně viděl utíkat naproti.Chytl mně za pas a přitáhnul vší silou k sobě.Pokoušel se mně líbat na krku ale to mu nevyšlo.Jeho ruka mi zajela na zadek a druhá pod tričko.,,Nech mě ty hovado!“Vrazila jsem mu facku a společně s Nelly utíkala pryč.Ať už mám ten dnešek zasebou.Otočila jsem se a podívala za sebe.Nathan tam stál a všichni kluci okolo s emu smály.Tohel mně přijde pekně draho.Já vím.
,,Ty si mi neřekla že s ním už nechodíš.“
,,To víš, zrovna tobě s ebudu svěřovat.“ Opět nastal šílený výbuch smíchu.
,,Ne, ale teďkom vážně.Chodíš nebo ne?“
,,Nelly,zlato moje.Já ani sama nevím s kým chodím a ským ne.“
Ten smích je vážně asi nakažlivý.Už douho jsem se tak nebavily.Cestou k obchodnímu domu jsem dělaly všemožné blbosti.Psaly jsme rtěnkama po sklech aut,skákaly do příkopů,zpívaly si a do všeho to ho ještě ty záchvaty smíchu.Miluju tu holku,tohle město a všechno co je sním spojené!
Do jisté doby jsem milovala i nakupování ale co doma vede kasu otčím, můžu na zběsilé nákupy s kamarádama zapomenout!Měsíčně dostanu tisíc korun,a z toho si musím koupit jízdné do školy,obědy a zbytek je moje kapesné.Mnohdy mi nezbydou ani ty tři stovky na měsíc.To by se nestalo kdyby tady byl táta.Jenže ten má vlastní rodinu v Londýně.Každé prázdniny za ním jezdím alespoň na měsíc.Letenka taky není zrovna levná ale je to pořád pohodlnější než se drkotat autobusem.Ale při tomhle rozpočtu mi letos asi nic jiného nezbyde.Jsem chudák. ,,Koukej!Tyhle náramky jsou stylové!“ Nelly se nadchce nad jakýmkoli plyšákem a jakoukoli zbytečnou věcí.Byla by mu schopna koupit i konzervu pro psa.,,Jsou alespoň stříbrné?“
,,No snad si nemyslíš Shay, že bych mu koupila byžuterii?!“ Musela jsem se usmát protože její odpověď mě naprosto pobavila.,,Já sem si to nemyslela, já jsem o tom byla přesvědčená.“ Raději mi už neodpověděla.Mně spíše zajímala cena toho skvostu.Na papírku u zapínání náramku stálo šestset padesát korun. ,,Hmm..“
,,Co se děje?“ Nelly evidentně nepochopila můj ůlek.
,,Nic.Jenom jestli dáma dohromady tolik peněz.“
,,Proč bysme to nemohly koupit?Pár týdnů nepudeš na obědy a tak podobně.“ Ta holka to snad nemůže myslet vážně?
,,Já nepůjdu na obědy a třídní mně zabije!Už po dnešku mám problém.“
,,My ho teda berem.“Jako by mně snad ani nevnímala.Vytáhla jsem svojí schudlou peněženku a nakoukal dovnitř.Děs a hrůza.Posledních třista korun a nějaké drobné.Usměju se na ty papírky naposledy a podám tři kila Nelly.,,Já blázen.“ Nelly po mě hodila děkovný pohled a náramek hodila do tašky.Konečně se může jít k ní domů a všechno se připraví na tu oslavu.Už se nemůžu dočkat.Po cestě domů jsme ještě zaskočily do papírnictví a koupily dvacet nafukovacích balonku.,,Když oslava tak sevším všudy ne?“ Už jsem na to přišla.Nelly je blázen.Ale mám jí neskutečně moc ráda.
,,A kde jsou nějaké chlebíčky nebo jídlo,chipsy a tak?“ Já jsem pořád stejná.Zajímá mně jenom to jídlo. ,,Neboj.To mají za úkol kluci.Teda spíše mamka od Milana.“ Hned jsem byla klidnější.Nelly mezitím vytáhla ze skříně alkohol a taky dala na stůl tři skla a balíček trávy. ,,Místo přípitku, dobrou travičku.“ Nezmohla jsem se raději na žádnou odpověď.V hulení jsem nebyla žádnej začátečník.POprvé jsme se s klukama ze třídy zhulily na školním výletě v osmé třídě.Byla to ale nekvalitní mariánka a nám pak z toho bylo všem strašně špatně.Utekly jsme z chatek a spaly jsme pod křovím na konci kempu tak, aby nás nenašly učitelky.Už jsem se celkem těšila až zase uvidím kluky všechny pohromadě.Ještě jsme si stihly poopavit make-up,vyehlit vlasy a mohla seodstartovat oslava.Ikdyž je celkem blbý nápad pít uprostřed týdne.
Byly přesně dvě hodiny odpoledne když se u dveří ozval zvonek.Kluci už dorazily.Nestačily jsme se divit když jsme je viděli.Milan,David i Tomáš měli každý na obou rukách talíře s chlebíčky,jednohubkami a dalšímu šílenými věcmi.,,Vy jste s tím jeli přes půlku Prahy?“
,,Jo jeli a Davidovi do v metru málem spadlo.Dřevo.“ Milan se musel zase pochlubit historkou. Už dlouho pokukuju po Davidovi.Je to velkej sympaťák a vůbec mi nevadí že je o necelej rok mladší.On,Milan i Tomáš chodí ještě do devítky. Procházel kolem mě a nádherně se na mně usmál.,,Ahoj Shayne.“ Opět do doplnil o ten jeho ůšklebek.Kdyby nebyl Nathan a Michal, tak bych si dala říct.