26.
26.
,,Wau!“ Taška mi sjela z ruky a s rámusem dopadla na zem. Očima jsem těkala po místnosti, kterou jsem v životě neviděla, ale která mně absolutně omráčila. Úžasné tlumené světlo se odráželo od červených zdí kombinovaných s černo bílou květinovou tapetou. Bambusové rolety na oknech perfektně doladily dekoraci a proutěný nábytek s obrovskou postelí a houpací sítí všechno jenom podtrhl. Goldie mi proletěla mezi nohama a vrhla se do proutěného koše vystlaného pohodlným molitanem. Tmavé plovoucí podlahy podtrhávaly útulnost pokoje a ten úžasný bílý chlupatý koberec vybízel ke spánku. Na obrovské posteli se válely polštářky všech barev a velikostí. Všechno zastřešoval úžasný baldachýn z bílé propustné látky. Na stolku u postele hořely svíčky a všechno dýchalo úžasnou atmosférou a útulností.
Nechala jsem tašky za dveřmi a prohlédl si všechny ty obrovské plakáty na stěnách. Byly černobílé a perfektně všechno podtrhávaly. Goldie objevila za pelechem spoustu pískacích a kousacích hraček. Nejvíce jí zaujalo oškubané velké kuře. Pohazovala s ním po celém pokoji a vyváděla skopičiny.
Svalila jsem se na tu úžasnou měkkou postel a Goldie mně musela okamžitě následovat. Zahrabávala se do polštářů a chtěla si hrát. Byla šťastná stejně jako já. Chytla jsem pár polštářů a mrskla je po Goldie. Ta mojí hru pochopila a vrhla se po mně. Asi půl hodiny jsme se převalovaly a hrály v kupě polštářů, až nás to nakonec úplně zmohlo. Bylo něco málo po třetí hodině ranní a Goldie mi usla na rameni. Přetáhla jsem přes nás vlněnou deku nádherně voňavou od aviváže a pohladila psa po sametové hlavě.
,, Dobrou noc Goldie.“ Pošeptala jsem jí do ucha a schoulila se k ní do klubíčka. Nevadilo mi ani tlumené světlo, které prozařovalo pokoj.
Tak krásně se mi už dlouho neusínalo…
Ráno to bylo krásné jako málo kdy. Musely jsme obě dvě spát jako mimina, protože se ani jedna nepohnula z té polohy, ve které jsme usnuly. Jen Goldie se odemně trochu odtáhla a rozvalila se na záda. Měla jsem ruku přes její vyšpulený pupek a spokojeně oddechovala.
Hned když jsem se pohnula, Golie otevřela oči a přetočila se na břicho. Oblízala mi čelo a snažila se mi dostat pod deku.
,, Nech mně.“ Odstrčila jsem jí kousek dál a ona si nedala říct. Nadzvedla jsem se na rukou a podívala kolem sebe. Pokojíček byl krásný, útulný, bez chyby. Postavila jsem se na nohy a přešla k oknu. Roleta vyjela sama nahoru snad na povel. Do očí mně praštil nádherný barevný podzim se spoustou slunce. Barevné listí na stromech tvořilo úžasnou mozaiku barev. Tak krásnou, že jsem nemohla odtrhnout oči. Dole pod okny byl obrovský strom, který jsem z mého bývalého pokoje nemohla vidět, protože jsem měla okno na druhou stranu. Zadívala jsem se ke stromu a všimla si postavy stojící ke mně zády. Meggie.
Dcera sestry babičky. Její matka se zabila po tom, co zjistila že Meggie má leukémii a nemůže dělat tu školu, kterou její matka chtěla. Byla pochovaná pod stromem a Meggie se po její smrti úplně pomátla. S nikým skoro ani nemluvila, jen chodila po domě bílá jako stěna, jako duch.
Najednou mi došlo, že mně tady vlastně ještě nikdo neviděl. Zašla jsem si pro tašky za dveře a všimla si dopisu na jedné z nich. Že by další překvapení? Sedla jsem si na postel vedle Goldie a roztrhla obálku, na které nebylo nic napsáno. Vytáhla jsem papír a začala číst písmenka.
Milá holčičko.
Možná sis říkala, proč jsi dostala od Michala dárek a ode mě ne. Nevěděla jsem co ti dát, ale napadlo mě, že tenhle dárek v podobě nového pokojíčku by ti udělal největší radost. Babička s dědou a s Lorou a Fabienem na něm pracovali asi měsíc. Doufám že se ti moc líbí.
Tak se tam měj krásně zlato, a my se za čtyři měsíce ukážeme.
Pac a pusu máma a Michal
P.S. Řekni si babičce i o to poslední překvapení.
Ještě chvíli jsem koukala na řádky v papíru a přečítala znovu. Další překvapení? Začíná se mi tu opravdu líbit. Vložila jsem dopis zpátky do potrhané obálky a v tašce vyhrabala tričko a džíny. Vlasy jsem si sepnula do copu a na obličej použila trochu make-upu a pudru. Oči lehce zvýraznila řasenkou a hodila přes sebe černý svetřík.
,, Pojď, Goldie. Jdeme najít něco na snídani.“ Plácla jsem se přes stehno jako příkaz k noze.
Dole v kuchyni bylo živo. Hodiny nepřeskočily ještě přes osm hodin ráno. Zastavila jsem se na schodech a poslouchala děj v kuchyni. Bylo odtamtud vidět na schodiště. První si mně všimla babička, která seděla u stolu. Usmála se na mně a zamávala příborem. Najednou se otočily všichni a začaly se radovat.
,, Shayne!“ Začala volat Lora s Fabienem. Vrátila jsem jim úsměv a zadívala se na dveře, do kterých právě vešel Jessie, nic netušící že jsem tady. Zarazil se nad výrazem všech u stolu a podíval se na schodiště. Jeho výraz připomněl malé dítě nad rozsvíceným stromečkem a spoustou dárků.
,, S-S-Shayne!“ Vykoktal ze sebe po chvíli a hodil tašku na zem. Rozběhly jsme se proti sobě ze schodů a skočila jsem mu do náruče. Bylo fajn, cítit někoho u sebe.
,, Jessie, všiváku jeden.“ Smála jsem se v jeho objetí a z legrace ho při tom plácala do zad. Po chvíli mně pustil zpět na zem a svýma nádherně modrýma očima si mně přeměřil.
,, Jsi nádherná.“ Prohlížel si mně jako nějakou panenku, nebo vzácnou věc.
,, No jo. Díky.“ Odtáhla jsem se ze sevření a prohlédla si ho také.
,, Jak to že jsi tady?“ Chytil mně za rameno a vedl k ostatním do kuchyně.
,, No, máma se rozhodla, že tady chce bydlet, tak tady budeme bydlet.“ Jessie vykulil oči znovu a podíval se na ostatní.
,, To jste mi to jako nemohly říct?! Připravil bych se nějak jinak. Okoupal, navoněl, učesal!“ Hrozivě si sáhl na své vlasy, které měl zpocené od fotbalu. Všichni u stolu se jen smáli a dělali si z něj srandu.
Děda vstal od stolu a pořádně mně obejmul.
,, Vítej u nás zlato.“ Dal mi pusu na čelo a šel se posadit zpátky. I Lora s Fabienem udělali to samé.
,, Jessie, zajdi ven pro Meggie.“ Dala babička pokyn k chlapci, který se za ten měsíc né až tak změnil. Jessie si oddechl. Neměl moc rád Meggie, protože na jeho povahu byla moc protivná a divná. Ale ztratil se ve dveřích na verandu. Nestihla jsem se ani posadit ke stolu, když vedl zpátky Meggie. Ta proplula místností jako duch a posadila se vedle babičky naproti mně.
,, Meg, koukej, kdo k nám přijel.“ Pohodila babička hlavou k mojí osobě. Meggie si mně prohlédla nepřítomným pohledem a světlýma strašidelnýma očima. Pak si vzala krupičnou kaši a zadívala se do misky. Tím jsem pro ní skončila.
U stolu probíhala vášnivá diskuze. Mluvil snad každý s každým a nejvíce otázek padalo na mně. Nestíhala jsem ani odpovídat a tak nebylo divu, když jsem dojídala jako poslední.
,, Když ses už najedla, mám pro tebe to poslední překvapení, které pro tebe máme.“ Babička se na židli nadzvedla a usmála se opět tím kulišáckým úsměvem, který byl pro ni tak typický.
,, Tenhle dárek je částečně od nás a částečně od někoho, koho poznáš později.“ Chtěla jsem bližší informace, ale věděla jsem, že to bude zbytečné.
,, Sáhni si do kalhot.“
,, Cože?“ Rozhlédla jsem se po svých kalhotech, jestli na nich není něco v pořádku.
,, No tak, sahni si do kapsy!“ Babička mně šponovala jako gumu a všichni ostatní sledovali, co se bude dít. Sáhla jsem pravou rukou do pravé kapsy a nahmatala kousky papírů. Byla mezi nimi letenka, účtenka z obchodu a nějaké drobné. Nastavila jsem ruku babičce a ukázala jestli něco z toho je to překvapení. Ta jenom zavrtěla hlavou a mrkla na druhou kapsu.
Strčila jsem tedy levou ruku do druhé kapsy a nahmatala svazek klíčů. Prohlédla jsem si je, a vzpomněla, že jsou to ty klíče, co po mně před odjezdem hodil Michal. Opět jsem je nastavila babičce a ta jen nebezpečně pohodila hlavou ke dveřím.
Nechápavě jsem pozorovala její počiny, až mně musela Lora posunout ke dveřím. Nechápavě jsem přešla ke dveřím a chtěla klíče zasunout do nich.
,, Kam to cpeš ty trubko?!“ Vyhrkla babička se smíchem a otevřela mi dveře na zahradu.
V tu chvíli mi musely vypadnout snad i oči z důlku. Otevřenou pusou jsem nasála vzduch a nasucho polkla. Před domem stála nádherná bíla Audi TTS coupé v bílé barvě.
Moje ruce byly jako po stařeckém třesu a oči zalité slzami.
,, To-je…“ Otočila jsem se na babičku, která zářila štěstím asi jako já.
,, Jasně že je to od nás.“ Smála se na plné kolo a sní všichni ostatní. Pomalu jsem sešla k autu a prohlídla si ho jako celek. Úžasné, překrásné, dokonalé. Přejížděla jsem prsty po karosérii a obcházela ho dokola.
,, Tak si do něj sedni.“ Zazněl hlas Fabiena. Otočila jsem se k němu, jako bych potřebovala jeho svolení. Zmáčkla jsem automatické odemykání dveří a auto se otevřelo. Nasedla jsem dovnitř a stále koukala jako puk.
,,Úžasné, úžasné.“ Opakovala jsem stále dokola a nevěřila pořád svým očím.
,, Máma říkala, že řidičák už máš. Navíc kdyby ne, tady už ho můžeš mít.“ Málem bych zapomněla, že tady je právo řídit už od patnácti. Jessie se pomalu přesunul ke svému autu a tvářil se tak, jako by ho nenáviděl. Jeho obyčejný starý Mustang se vedle mojí nádherné Audi ztrácel.
,,Hele přeparkuj si to, kazíš mi design.“ Zasmála jsem se a namířila palcem na jeho krám. Jessie se zakřenil a vyplázl jazyk. Chudák malej, stydí se za svoje auto.
Konečně jsem se nabažila a usnesla si, že se projedu až odpoledne. Zamkla jsem svojí bílou krásku a došla zpět k verandě. Celou dobu jsem nespustila oči z té nádhery, která mi teď patří.
,, Děkuju moc babi!“ Naklonila jsem se k babičce i dědovi a oba dva objala. Byla jsem nadšená, že můžu být tady s nimi a ani mi nevadilo, jak daleko od Česka to jsem.
,, Mám Vás ráda. Všechny!“ Vyskočila jsem na schůdek a zařinčela klíčemi.
,, A mně ne?“ Musel se o slovo nahlásit Jessie.
,, Tebe nejvíc ty pacholku!“…