27.
27.
Skoro celé dopoledne jsem seděla v kuchyni na okně a po očku pozorovala ten úžasný model Audi TT. Byl dokonalý. Ty perfektně zalomené křivky, ta linie. A celá jen moje.
Nevšímala jsem si ani Lory, která poletovala po kuchyni a hledala jakési negativní vlny. Dokonce ani babičky, která vařila oběd. Byla jsem úplně zaujatá mým novým bourákem. Jen Jessieho obstarožní Mustang kazil můj výhled z okna. Stál vedle mojí bílé krasavice jako strašák do zelí.
,, Shayne, ty tam určitě sedíš!“ Lora mně vytrhla z myšlenky hned, jakmile mi začala modrou stuhou mávat kolem obličeje.
,, Co kde?!“ Nadzvedla jsem zadek, abych na něčem třeba neseděla nebo tak ale Lora měla na mysli určitě něco jiného.
,, Sedíš v zoně negativních vln. Cítím, jak se kolem tebe zobrazují a seskupují.“ Odtáhla ruce od těla, zavřela oči a nasávala nosem vzduch. Vypadala podivně. Jiný by se tomu zasmál, ale já pořád netušila, co po mně chce.
,, Já na ničem nesedím.“ Odpověděla jsem nechápavě a to už i babička položila vařechu a zadívala se na Loru.
,, Loro, prosím tě, neplaš tu holku ještě víc. Na ničem nesedí. Jen se kouká z okna. Viď?“ Pohodila ke mně pohledem a usmála se na mojí Audi.
,, Jo.“ Odpověděla jsem stejně rozpačitě jako předtím a pořád netušila o jakých zonách to mluvím.
Před domem přeběhl Jesiie a za ním další tři kluci. Vběhly na trávník k mému skvostu a strašně si ho prohlíželi. Babi musela vidět že můj pohled poněkud potemněl a oči se přivřeli do nenávistné skulinky. Zadívala jsem na ty čtyři venku u mého auta a sledovala, jak kopají do pneumatik v úmyslu zjistit jejich pevnost.
,, Klid. Tohle tady tak často nevidí.“ Zasmála se babi a bavila se nad mým žárlením.
Po chvíli se skupinka kluků začala lišácky usmívat. Jessie se nedobrovolně odtrhl od skupinky, povzbuzovaný výkřiky klučičí tlupy. Přihmouřila jsem oči a zamžourala do slunce, které mi svítilo do obličeje. Co chtějí? Lítalo mi hlavou do té doby, než Jessie vlezl do dveří kuchyně.
,, Hele ty, Shayne…“ Udělal Jess dlouhou odmlku a zahleděl se na babičku, co vaří. Ta zbystřela a položila vařechu zpět na stůl. Opřela se rukou o stůl a pozorně pozorovala Jessieho, než se vymáčkne.
,, Víš…No… Myslel jsem…“
,,Ne, Jessie Warowski! Zapomeň na to!“ Babička hmatla blesku rychle po vařeše a namířila s ní po něm. Nechápavě jsem koukala, co po mně vlastně chce, a co babi tak vytočilo.
,, Co to je?“ Vyjela jsem nechápavě po obou dvou.
,, Zmiz, Jessie!“ Babi zase máchla vařechou směr dveře skrz něho a Jess se odporoučel s evidentním neúspěchem.
,, Řekne mi někdo, co chtěl?“ Rozmáchla jsem rukama tak moc, že jsem ztratila rovnováhu a málem žuchla z okna.
,, Chtěl si půjčit tvoje auto…“ Zamumlala to do hrnce a ke mně se doneslo jen slovo auto.
,, Cože?!“ Zabodla jsem nenávistný pohled z okna ven a pozorovala klučičí bandu, jak se vzdaluje z dosahu mé naleštěné karosérie. Chvíli jsem pročítala smsky, které mi máma poslala a po očku pokukovala po Loře, která opět zase hledala místa negativní energie. Díky Bohu se mi už vyhýbala.
Přišel za námi i Sebastián, kterého jsem pozorně sledovala. Snažil se rozebrat vypínač a moc mu to nešlo. Meggie vešla do kuchyně v náručí s malým bílým králičkem, a když viděla můj úsměv určený té malé chlupaté kouli v jejím náručí, otočila se, a odkráčela zpátky na zahradu. Bylo fajn být se všemi pohromadě.
Můj pohled se zarazil o Matyho, jednoho s kluků, který patřil do party Jessieho. Držel v ruce nad hlavou tu malou bílou kouli od Meggie a snažil se ho zavěsit na hák visící na pergole. Všichni okolo byli evidentně pobavení a snad ho ještě povzbuzovali.
Jako blesk jsem seskočila z okna a vyběhla dveřmi ven. Sebastian se tak lekl, že si drátem prořízl dlaň. Zbyla po mně jen černá čára.
,, Co to do prdele děláte?!“ Běžela jsem skrze zahradu ke skupince.
Matty i všichni ostatní se ohlédly na mně. Matty zvedl ruku ještě výše, jako kdybych se s ním měla o králíka přetahovat.
,, Pust ho!“ Zařvala jsem na něj a skočila výš po chlupaté kouli. Meggie stála poblíž a po obličeji jí tekla slza.
,, Tak holčička by si chtěla vyskakovat! Tak hop! No, hop!“ Držel králíka pořád výše a všichni okolo se mohli smíchy potrhat.
Hladina tepu a tlaku se vyšplhala výš, než králík vůbec visel. Najednou ve mně vyjela přímka síly až na maximum. Strhla jsem Mattymu volnou ruku za záda tak prudce, až se ohnul až k zemi. Zasyčel bolestí ale nechtěl ze sebe dostat křik, aby si neudělal před ostatními ostudu. Přitáhla jsem ruku ještě víc. Chtěla jsem slyšet jak řve bolestí!
,, No, jak se ti to líbí?! Hmmm?!“ Měla jsem obličej přitisknutý k jeho krku a syčela mu do ucha. Prohýbal se v křeči a všichni okolo už zmkli.
,, Omluv se ji.“ Matty stáhl rty k sobě a snažil se zadržet steny.
,, Omluv se ji!“ Zvýšila jsem hlas ještě víc a přitáhla i ruku. Chvíli jsem se bála, abych mu nevykloubila rameno, ale bylo by mi to jedno.
,, Promiň….“ Zasyčel a obličej se mu stáhl do scvrklé švestky.
Ještě chvíli jsem ho přidržela v nepohodlné a určitě bolestivé poloze a pak sevření povolilo. Matty ztratil rovnováhu a jako kus dřeva spadl na zem. Jeho vystrašený pohled mi ještě dopomohl k odvaze. Vzala jsem od Jessieho králíka a dala ho zpátky Meggie. Ani se na mně nepodívala, ale i tak jsem věděla, že má radost.
Chtěla jsem odejít spolu s Meggie, ale zarazil mně jeden z kluků, který se snažil cosi schovat pod koleny. Sledoval mně pohledem, ale přitom cpal předměty pod sebe.
,,Schovej to…“ Štěkl po něm Jessie.
,,Co to máte?“ Odtrhla jsem se od Meggie a rukama si projela kapsy, jestli mi třeba něco nevypadlo při potyčce s Mattym.
,, Dej to sem!“ Matty se polekal a odkulil se trochu stranou. Jeden z nich vytáhl z pod sebe jakýsi balíček. Pomalu začal rozbalovat rohy a všichni se shromáždili okolo něj.
,, Dáš si s námi ne?!“
Naráz se ve mně zastavila všechna krev. Začala vřít. Museli si všimnout, že můj výraz je vyděšený, až hrozný. Vzpomněla jsem si na všechno, co se kdysi spojovalo v souvislosti s mou minulostí. I s první zkušeností s kokainem a pervitinem. Vybavila se mi chvíle, kdy jsem odjížděla předávkovaná do nemocnice. Zhroucená troska. Lidský stín.
Na rukou a břichu mně začaly pálit jizvy po vpichu.
Jessi seděl nad balíčkem s bílím práškem a nervozně po všech pokukoval.
,, Jess, tohle je tvoje první lajna.“ Ten vysoký blonďák povzbuzoval chudáka Jessieho k fetování.
,, Jste vy normální?!“ Rozčílila jsem se a nohou skopla malý umělohmotný stolek, který stál v pergole. Po zemi se rozvalilo pět, hezky urovnaných lajniček.
Jessie zpozorněl a pomalu se stáhl do pozadí. Ten vysoký blonďák se proti mně vyřítil jako rozzuřený pitbul.
,, Seš normální ty čubko?!“ Snažil se plazit po trávníku a zachytit jakékoli zrníčko drogy.
,, Vezmi si to svinstvo a vypadni ty hajzle! Nechci tě tu ani vidět!“ Mířila jsem rozčíleným prstem na kluka, který ještě teď shrnoval zbytek zboží. Až teď jsem si všimla, že Goldie stojí za mými zády a vrčí. Musel jí přivolat křik, který musel jít slyšet všude.
,,Svině! Víš kolik to zboží stálo?! Do prdele! Kurva!“ Kolik stálo? Vážně ho zajímá jen cena fetu?!
,, A kolik si myslíš že bude stát léčba v nemocnici hmm?!“ Zvýšila jsem ton hlasu ještě více ale do očí se mi vedraly slzy.
,, Jako ty bys o tom něco věděla! Čubko!“
,, Vážně?! Tak se podívej kolik stojí léčba!“ Trhla jsem rukávem košile tak, až se půlka utrhla. Vyhrnula jsem rukáv až po rameno a nastavila jizvy slunci. Na světle byly mnohem hlubší a výraznější. Pro všechny to byl šok. Obrosvský. Blonďák vstal pomalu ze země a zadíval se na moje vzpomínky. Uvědomila jsem si, co jsem provedla a se slzami v očích jsem utekla do domu.
,, Co se tam dělo proboha?!“
,, Nic!“ Proletěla jsem kuchyní jako střela a zavřela se v pokoji.
Nechtělo se mi brečet nad svým osudem, ale bylo mi líto Jessieho, protože on netušil proč jsem tady, a jaká byla moje minulost.
Jessie na sebe nenechal dlouho čekat. Jak mu to mám vysvětlit? Mám říct aspoň něco? Bude na mně hodně naštvaný.
Jessie vešel do pokoje a přejel si mně pohledem. Jeho výraz nasvědčoval tomu, že je ublížený, že netušil co jsem mu tajila.
,, Jsi v pořádku?“
,, Jo je mi fajn. Už je mi fajn.“ Rozpačitě jsem pohodila rukama a nemohla jsem se mu podívat do očí.
Jessie ke mně pomalu přešel a sáhl na zbytek cáru rukávu košile.
,, Máš tady menší dírku.“ Potěšilo mně, že i v takové situaci se ještě dokáže usmát.
Pomalu sjel rukou až na mé předloktí. Jizvy se táhly od zápěstí až po půlku paže. Byly hluboké a neopálené.Chvíli si podržel ruku před očima a sjel po jizvách prsty. Pak chvíli mlčel.
,, Jak dlouho si v tom byla?“ Pustil mi zápěstí a sám se posadil do křesla vedle Goldie.
,, Rok. Ale za to pořádně.“ Přetáhla jsem si zbytek rukávu přes zranění a nemohla se podívat minulosti do očí.
,, Proč jsi mi to neřekla?“
,, Nemohla jsem, promiň.“ Zadívala jsem se poprvé do jeho modrých očí.
,, Proč jsi nemohla? Myslíš že bych tě nazýval feťačkou?!“ Nadzvedl se v křesle a Goldie s ním.
,, Ani babička to nesměla vědět. Máma jí to řekla až po návratu domů.“
,, Už mi nic neříkej… Nechci už nic slyšet.“ Jessie se zvedl a bouchl za sebou dveřmi. Bylo mi moc líto že to muselo dopadnout takhle.
,, Goldie, co je?“ Stála u okna a hlasitě štěkala ven. Zvedla jsem se z postele a přešla za ní. Vykoukla jsem přes římsu a v zadu na zahradě stála Meggie. Goldie štěkla znovu a upozornila mně na malého králíčka, kterého držela jako před chvíli Matty. Stála u malého rybníčku, který na zahradě byl. Naráz pustila malou kuličku do vody. Goldie začala nepříčetně štěkat a to Meggie vyrušilo. Pomalu otočila hlavu k nám jako by se ani nic nestalo. Nemohla jsem z ní spustit oči a nevěděla jsem, co mám udělat.Připadala mi jako duch, jako smyslů zbavena. Pomalu jsem stáhla Goldie z okna a šla dolů do jídelny na oběd.
Potkala jsem se s Meggie dole v chodbě. Zrovna vcházela dovnitř ze skleněných venkovních dveří a já ze schodů. Seběhla jsem schody rychleji jen proto, abych jí mohla dostihnout.
,, Proč jsi to udělala?!“ Chytla jsem Meggies za rameno a škubla s ní dozadu. Byla jako voskový papír, jako motýlí křídla. Její kůže byla studená a křehká.
,, Proč jsi ho tam hodila?!“ Postavila jsem se před ní a zadívala se do jejího ledově klidného výrazu, který byl až strašidelně bílý.
,, Už na něho sahali oni.“ Mávla rukou k Jessiemu a chtěla mi naznačit, že Matty jejího králíčka snad zneuctil.
Pomalu zase odcházela, mezitím co já jsem zůstala stát na místě. Pociťovala jsem zvláštní pocit, který ve mně vyvolával snad nenávist, snad nepochopení nemocného člověka.
Zasedli jsme všichni u jednoho stolu. Bylo dusno. Babička viděla všechno, co se venku stalo, ale nehodlala to dále rozvádět. Nervózně těkala pohledem po strávnících a přežvykovala sousta. Jessie seděl naproti mně a stále se mi nepodíval do očí. Meggie tupě zírala do talíře a vyhrabovala hrášek ze salátu. Bylo mi trapně. Jsem tady sotva druhý den a už jsem se stihla poprat a zařídit dusno u rodinného stolu…