29. stránka
Ráno jsem se probrala scholená do kubíčka na zemi.V náručí jsem pevně svírala medvěda a klepala semnou zimnice.Pokusila jsem se otočit na záda ale celým tělem mi projela ukrutná bolest.Uložila jsem se zpátky do pohodlnější polohy a pomalu zavírala oči.Ne, nemůžu spát.Je pátek musím jít do školy! ,,No tak holka vstávej.To zvládneš!“ Připadalo mi jako bych měla psychiku nastartovanou na jakýkoli výkon ale tělo prostě ne a ne naskočit.Musím tu bolest vydržet.Kolik asi může být hodin?Devět?Deset? Nemám absolutní pojem o čase.Vždyť jsem slíbila Nelly že jí přijdu pomoct s úklidem.Ale jestli se dneska objevím ve škole, tak mě Nathan dobije ještě více než včera.Takhle to dál nejde ale pokud mu řeknu že se sním chci rozejít, zabije mě.Tohle je prostě nepřípustné.Musím to udělat tak aby mi kopačky dal on ale to by mi moc nepomohlo.Zmlátí mě tak či tak.
,,Shayne?Kde jsi?“ Kdo to k sakru je?Někdo se prochází po našem domě? Nemohla jsem zesebe vydat hlásku a postavit jsem se taky nemohla.Najednou se otevřely dveře do pokoje a praštily mně vší silou do holeně.Zaskučela jsem a sevřela jsem se ještě víc.,,Proboha!“ Něčí postava se ke mně sehla a začala mi sahat na záda.Pootočila jsem hlavu a podle siluety poznala Dannyho.,,Danny.....“ Nešlo mi nic vyslovit.,,Ne nic nemluv prosím.Lež v klidu.To byl ten hajzl Nathan že?“ Zadívala jsem se mu do očí.Byly hluboké a utrápené.Vůbec jsem si nedělala starosti s tím že mně tady vidí nahou.Je to můj kamarád a beru ho jako bráchu.,,Teď se mě chyť kolem krku.“ Zvedl mi ruce a položil si je kolem svojí šíje.Vzal mě do náručí a odnesl na postel.Přikryl mě dekou a sedl si ke mně na kraj.,,Stojí ti to zato?“ Tak ráda bych mu odpověděla ale nemůžu s enadechnout.Nic mě nebolí víc než ten kopanec do břicha.Připadá jako by mě kopal celý den.Za chvíli jsem cítila že mi padají oči.Chce se mi strašně spát.Chytla jsem Dannyho za ruku a usnula.
Když jsem se potom probrala, v okně se odrážel svit zapadajícího rudého slunce.Nejspíše bude něco kolem sedmé večer.Naši dneska přijdou až pozdě takže teďkom doma nikdo nebude.Na chvíli jsem se zarazila protože se mi zdálo že moje břicho je nějaké pohyblivé.Zkusila jsem napnout svaly a očekávala že mi to těla zase vystřelí ta bolest ale nic se nestalo.Pokusila jsem se posadit a po zlácení na mojem těle nebyla ani stopa.Cítím se i celkem odpočatě