30.,31.,32.,33.,34. stránka
Posadila jsem na postel a koukala chvíli z okna.Slunce bylo nádherně rudé a kolem něho se shromažďovaly růžové mraky.Bylo mi najednou nějak hezky, když jsem se zamyslela a v myšlenkách mi běžely různé obrazy.Třeba když stojím s Michalem na nějakém romantickém místě, a držíme se spolu za ruce.Sem tam nám unikne k tomu druhému nějaký ten polibek....Nádherně se sní o tom co v podstatě ani není možné.Není možné pokud jste se stala Nathanovou holkou.Což já jsem se bohužel z vlastní blbosti stala.Co z toho teď mám?Špatné svědomí a modřiny.Čert aby to vzal! Spíše by stačilo aby si odnesl Nathana! Z mého snění o krásném princi mě vysvobodil až telefon.Byla to máma.Byla jsem v té chvíli celkem ráda že mi volá.Sice jsem měla sto chutí jí říct co všechno se děje ale nechtěla jsem jí strachovat po tom všem, co se děje mezi ní a otčímem. ,,Ahoj mami.“ snažila jsem se o vlídný ton aby na mě zase nebyla naštvaná. ,,Shay, zlatíčko, jsi v pořádku? No jo, klasické rodičovské kecy pomyslela jsem si. ,,Jo, jsem v pohodě.Neměla bych snad být?“ ,,Ne, to ne, ale dneska odpoledne jsi spala a to není u tebe zrovna obvyklé.“Neměj o mě strach.Byla jsem jenom utahaná.“ Ozvala se chvilka ticha-to zvěstovalo že se máma snaží vzpomenout co jsem ten den dělala, že jsem mohla být unavená. ,,No tak dobře.Umyj alespoň nádobí a vytři.Děkuju.“ Mohla jsem jí říct že v tom spaní jdu ještě pokračovat ale nevadí. ,,Jo jasně.Mami?Kup mi něco dobrého na večeři.“ Máma se zasmála a položila mobil.Podle téhle reakce budu mít na večeři pizzu.Hodila jsem mobil na nabíječku a šla dolů.Umyla jse, nádobí a hlasitě si při tom zpívala.Hip-hop a r'n'b jsou moje nejoblíbenější žánry.Došla jsem si do kumbálu pro mop a kyblík a začala jsem vytírat v kuchyni.Pustila jsem si ktomu dvd z koncertu Chrise Browna a tančila s mopem po plovoučce.Byla jsem zrovna u okna, když jsem ve skle zahlédla něcí postavu za mými zády.Lekla jsem se tak nahlas že jsem upustila mop.Rychle jsem se otočila a s vyděšenýma očima se podívala na toho kdo mi znepříjemnil atmosféru.,,Co tady řveš?Chceš aby sousedi podaly stížnosti?“ Stál tam otčím.S tím svým koženým kufříkem a v černém saku. ,,To byl zpěv.“ Prohlédl si mě a hned hledal okamžitou odjebávku.,,Že jsem si nevšiml.Měla by jsi navštívit ušního.“ Tak, a už je to tady znova.Jsme sami doma a už se do sebe opět navážíme.,,Já za to nemůžu že tvoje hudební kultura je na bodu mrazu.“ Přiblíil se ke mně zase až moc blízko.,,Vypadni odemně nebo...!“ Rychle jsem se sehla na zem a zvedla mop.Zvedla jsem ho na úrověň jeho hlavy a čekala co se bude dít.Měla jsem srdce v kalhotách. ,,Nebo co slečinko?“ Vyrval mi vší silou mop z rukou s přetáhl mě s ním přes kolena.Nohy se mi podlomily a já jsem opět ocitla na zemi.klečela jsem před ním a snažila se na tu bolest nemyslet.Odplazila jsem se rychle ke dveřím a postavila se na nohy. ,,Tady se bude poslouchat!“ Hodil po mě mop ale ten mě naštěstí nezasáhl.Tak tak minul máminu vázu z šestnástého století.Ani jsem neběžela nahoru ale vyletěla jsem z baráku přímo k mojí jediné spáse-Nelly.Doufám jenom že bude doma.Otevřela jsem jejich branku a vešla na schody.Ohlédla jsem se zpátky na náš dům a pomyslela jsem s svoje.Kdyby do něho chtěl uhodit blesk! Zazvonila jsem na zvonek a čekala na zpětnou reakci.Čekala jsem že mi přijde otevřít ten netvor ale ani po chvíli zvonění jsem se nedočkala nikoho.Nevěděla jsem v tu chvíli co dělat.Mám jít domů, nebo se mám jít pokusit Nelly někam hledat? Pokud se rozhodnu pro to druhé tam kam? Hned mi ale bylo jasné že domů rozhodně nepůjdu.Rozhodně ne pokud nebude doma máma.Zavřela jsem branku a šla směr centrum.Napadlo mě jako první že by mohla být třeba na školních pozemcích jedné základky.Tam se často chodila procházet se psem.Pracně jsem přelezla plot a natrhla si kalhoty.Ať jsem koukala jakkoli, Nelly jsem tady prostě neviděla.Sice bylo na pozemcích lidí až moc,ale Rexe, psa od Nelly jsem nezahlédla.Znova jsem se vydala vstříct tomu ne moc bezpečnemu plotu a přelezla znova na druhou stranu.Na chvilku jsem se zastavila a uvažovala kde jinde by ještě mohla být.Nenapadalo mě už žádné jiné místo o kterém by mi někdy říkala.Pomalu se nad Prahou stahovaly mraky.Bylo něco po osmé večer a ve vzduchu viselo divné napětí jako před bouřkou.Nemusela jsem chodit ani daleko a na zem začaly padat první kapky letního deště.Sedla jsem si v parku na jednu z laviček a zavřela oči.Na kůži mi dopadalo tisice kapek a mě to nesmírně uklidňovalo.Kdyby nebylo nějakého breptání ve křoví možná bych i usla.Otevřela jsem oči a zažmourala do oblohy.Otočila jsem se za sebe a v křoví viděla několik postav.Nemohla jsem si pomoci ale podle bot jsem poznala několik lidí ze školy a taky Nelly.Její úchvatně růžové boty Nike nešli přehlédnout.Vstala jsem z lavičky a zašla ke křoví. ,,Nelly?Seš tam?“ Ani nevím jak mě napadlo zeptat se , když jsem si byla stoprocentně jistá.Možná se ve mně objevilo i trochu strachu.Ale to je přece lidské ne? ,,Shay?Seš to ty?“ Výborně! Nelly jsem našla ale proč jsem jí vlastně hledala napdalo mě.Něčí ruka mě chytla za tu mou a zatáhla do křoví.Podívala jsem se na lidi kolem mě a ten ,kdo mě tam vtáhnul byl Michal! Rychle jsem se šokem pustila jeho ruky a na chvíli nevnímala.Dostala jsem strach jestli tady někde není Nathan, protože by to bylo celkem dost logické, když je tady Michal.Ale přec by Nelly nebyla schopná se paktovat s Nathanem, s tím největším bídákem, co si troufne zmlátit holku. Ve křoví se mačkalo asi osm lidí.Všechny jsem z vidění nebo osobně znala.Byli to většinou lidi ze třeťáku a čtvrťáku hotelovek.Když jsem si vzpoměla jak vždycki učitelé říkaly že hotelovky jsou ti nejvzornější lidi musela jsem se usmát.
,,Ahoj.Já jsem Michal.“ Vztáhl ke mně ruku a díval se mi do očí.Ach ne, zase ti motýlci v břiše.
,,Ahoj.Já jsem Shayne.“ Opatrně jsem mu podala ruku jako kdybych nevěděla jestli dostanu elektrický šok nebo ne.Zmáčkl mi jí tvrdě ale zárověň jemně.Nedokážu to ani popsat.
,,Vždyť mi se přece známe ne?“ Jeho úsměv je to nekrásnější.Připadala jsem si jako v nějaké pohádce.Pomalu mi pouštěl ruku ale mě se zdálo jako by mi jí chtěl držet celý večer. Odsud se mi už nechce jít pryč.Tady dneska zůstanu,pomyslela jsem si.
,,Hej!Shay! Dej si s náma.“ Monika, hezká holka, o které jsem si myslela že je namyšlená až hrůza mi podávala flašku s vodkou.Nikdy jsem nebyla ta, co by moc pila, ale když je člověk v partě lidí, udělá cokoliv aby se vyrovnal těm lepším.Vzala jsem láhev a přiložila si jí ke rtům.V hlavě mi probíhala jakási modlitba.Nadechla jsem se a velkými loky vyprázdnila zbytek láhve. ,,Šikulka.“ ozvalo se kdesi zezadu.Najednou se kolem mě začal motat Mates.Taky týpek ze školy.Nenápadně mi sahal na záda, a z nich pokračoval až dolů.Pokaždé jsem mu sice vlepila malou facku ale v opojení alkoholu mi to přišlo jako celkem hezké vzrušení.Možná tím trochu vyprovokuju Michala pomyslela jsem si.Všicni kolem měli skvělou náladu.Kohosi napadlo rozdělat oheň a tak mi bylo alespoň trochu teplo.Všimla jsem si že Nelly se o kousek dál divoce líbá s nějakým klukem.Dost si to užívaly.Jeho ruce zajížděly kam se dalo, a ty její taktéž.Najednou mi z toho bylo tak nějak smutno.Sedla jsem si k ohni a klepala se zimou.Alkohol ze mě skoro vyprchal a já jsem naprosto zapoměla na čas.POdívala jsem se na mobil ale byl vybitý.Zapla jsem ho a naskočilo mi dvanáct nepřijatých hovorů od mámy.Na hodinách se ručička zastavila na půl jedenácté a pak se opět vypnul.Bylo mi naprosto jedno jestli mě někdo zhání nebo ne. Koukala jsem dlouho do ohně a pořád si přerývala dnešní den.
,,Můžu si přisednout sedmikrásko?“ Otočila jsem hlavu od ohně a oslepená září jsem mžourala na Michala.
,,Jo,jasně.Posaď se.“ Odsedla jsem si kousek stranou v domění že mi nechce být až tak nablízku,ale on si přisedl až těsně ke mně a koukal na mě.
,,Je ti zima.Celá se třepeš.“ Sundal si hned mikunu a přehodil jí kolem mě.Dal mi ruku kolem ramen a dívaly jsme se do ohně spolu.Kdyby mi někdo v tu chvíli měřil tlak, nejspíše by jim ten tlakoměr nestačil.
,,Z čeho máš strach?Vždycki jsem si myslel že jsi taková ta holka co má v sobě hodně moc energie a ani neví jak ji využít.“ Jeho tiché slova nádherně prožezávaly praskot dřeva v ohništi.
,,Ani sama nevím.Možná mám strach z toho co bude až se zítra probudím.“
,,Ty máš strach z toho že dostaneš zaracha že si přišla pozdě domů?“
,,Kéždy Michale.Byla bych šťastná kdyby mi máma řekla že nesmím jít nikam.Byla bych alespoň v bezpečí a nic by mi tam venku nehrozilo.Teda spíše, nikdo by mi tam venku nehrozil.“ Michal se odemně oddálil a podíval se na mě.
,,Koho se bojíš Shayne?“ Jeho hlas zněm celkem vyděšeně a zvědavě.Jeho hnědým očím se nedalo odolat.
,,Tvojeho nejlepšího kamaráda se bojím.Toho týpka co si říká Nathan a já mu musím říkat Pane.“ Ucítila jsem slzy v očích.Možná to bylo z toho ohně, namlouvala jsem si ale mělo mi hned dojít že je to ze strachu z Nathana.
,,Ten hajzl!“ Je od Michal hezký že se takhle o mě strachuje. Kolem mě zase bylo ticho.Najednou se někde vedle nás objevila Nelly.Byla celá jakoby šílená a řvala na mě ať si dám taky.Myslela jsem že vytáhne další flašku, ale místo toho vytáhla zpoza zad injekční stříkačku.,,Tohle je hřeb dnešního večera dámy a pánové!“ Řvala po celém okolí a všichni se začali smát.Michal taky.Rychle vyskočil od ohně a vzal si od Nelly injekci.Vyhrnul rukáv od trička a párkrát zapumpoval rukou dolů a nahoru.Nestačila jsem se divit.Zapíchl jehlu skoro až ke konci a nažloutlou tekutinu pom alu píchal do žíly.Ostatní lidi se kolem něho mohly potrhat smíchy.Vytáhnul jehlu a otočil se ke mně. ,,Teď ty princezno.“ Ukazoval mi ať si vyhrnu rukáv ale já jsem kývala hlavou že nechci.Najednou všichni začali skandsovat. ,,Shayne!Shayne!Shayne!...“ Pomalu jsem se začala usmívat a přistoupila k Michalovi. ,,Podej mi ruku a neboj.“ Koukal tak sladce že bych pro něho udělala cokoliv.Prstem mi nahmatal nejspíše žílu a přiložil jehlu.Začal mi do těla vstřikovat drogu.Drogu, na které, jsem se později stala závislou.
Po deseti minutách očekávání se ve mně začal probouzet ďábel.Najednou mi všechno připadalo strašně fajn.Lidi kolem mě, příroda a dokonce i problémy.Všichni okolo mě se válely smíchy po zemi nebo se hlasitě smály.Nepřipadalo mi to nějak zvláště ujeté.Prostě jsem se smála s nima.Lezly jsme po stromech a já jsem dokonce z jednoho spadla.Nebrečela jsem tak jako bych to udělala jindy, ale chytla jsem křečovitý záchvat smíchu.Lidi se mohly potrhat smíchy.Na chvíli se ke mně dostavily a halucinace.Měla jsem pocit že Nikola měla křídla a lítala nad náma.Chtěla jsem taky letět za ní ale místo toho jsem pořád padala na zem.Potom kolem mě začaly lítat mouchy.Strašně jsem se smála a snažila se je odehnat mácháním rukama.Nebyla jsem ale jediná kdo měl tyhle ty stavy.Mates si myslel že Kuba je kůň a snažil se ho osedlat.Jenže Kuba ho potom kousnul a Matesovi dokonce tekla z ruky krev.Normálně by se kluci porvaly ale oni se začali zase smát.Asi po hodině jsem se cítila už celkem při vědomí.Jenže se mi chtělo strašně na záchod.Zašla jsem teda kousek za větve a už jsem si rozepínala kalhoty, když jsem slyšela jakési pazvuky.Nakoukla jsem za listí a zděsila se.Musela jsem si rukou chytnout pusu abych něco nevyštěkla.Na jedné mítince ležel Michal na Nelly a rozdávaly si to spolu! Nemohla jsem uvěřit vlastním očím! Do očí se mi draly slzly a měla jsem dojem že se mi rozskočí hlava! Okamžitě jsem vzala zpátečku a utíkala pryč.Chtěla jsem rychle pryč a třeba i domů.Všichni posedávaly kolem ohně a ani si nevšimly že jsem utekla.Vyletěla jsem před křoví a zarazila se.Po cestě k nám přijíždělo asi pět policejních aut! Bylo mi okamžitě jasné že jednou na nás.Opíjení nezletilých,rozdělávaní ohně v přírodě,disribuce drog a bůhví co ještě! Vletěla jsem zpátky do křoví a začal řvát. ,,Policajti! Rychle pryč!“ Jako by mě všichni poslouchali na slovo, zvedli se a nastala panika.Vyletěli i Nelly s Michalem a já jsem vůbec nevěděla co bude a kam mám utíkat.Vyběhli jsme všichni opačnou stranou a utíkaly na otevřené prostranství.Všem muselo být jasné že se musíme dostat do uzavřeného prostoru, protože tady by nás chytli honem rychle.Otočila jsem se za sebe a viděla za náma asi deset policajtů.Utíkali jak rychle jenom mohly ale my jsme měli větší náskok.v tom okamžiku se stalo něco, co bych do nikoho z nich neřekla.Monika podrazila Kubovi nohu, a ten se natáhnul na zem.Prostě obětovala volavku.Kuba se snažil zvednout ale policajti ho dostihly mnohem rychleji.Na moment mě napdalo že bych mu pomohla ale jakoby mě to stádo stáhlo do sebe.Byl to boj.Kličkovali jsme mezi lavičkami,stromy a já ani nevím odkdy umím takhle rychle běhat.Doběhly jsme až ke hřbitovní zdi.Všichni ostatní pokračovaly kolem ní ale najednou mě Michal strhnul na stranu. ,,Pocem!“ Dal mi ruku přes pusu a čekal až policajti přeběhnou za ostatníma.Seděli jsme v podřepu a já jsem už nemohla dýchat. Odervala jsem jeho ruku od pusy a hlasitě dýchala. ,,Ticho! Můžou se vrátit!“ Michla byl značně vystrašený a já se mu ani nedivím. Popadala jsem z těžka dech a koukela očima ze strany na stranu.Všude bylo ticho.Michal se postavil a vykoukl zpoza rohu.Chytl mě za ruku a vedl mě do dalšího křoví.Tam byla ve hřbitovní zdi díra.Prolezly jsme jí a octli se na hřbitově.Bylo mi v tu chvíli jedno kde to jsme. ,,Měli jsme štěští že něměli sebou psy.“ Sedl si na jeden z náhrobků a z čela si otíral pot rukávem. ,,Já jsem nechala tu tvojí mikunu v tom křoví.Do háje!“ Myslela jsem v tu chvíli že je po nás. ,,To nic kočko.Kdyby chtěli tak sejnou i ty otisky prstů.Ta mikina není to jediné co tam zůstalo.“ Aspoň trochu mě uklidnil.Měla jsem srdce až v kalhotech.Nikdy se mi nic podobného nestalo.Nikdy jsem nemusela před cajtama utíkat.Nikdy.Najednou jsem měla strašnou radost že jsme to přežily.Michal se postavil a zpravoval si kalhoty.Přistoupil ke mně koukal mi do očí. ,,Tak dneska bysme to už měli ukončit.Když půjdeš tam doleva,dojdeš k hlavní bráně.Tam ti za chvíli pojede tramvaj.“ Nevím jak mě to napadlo ale rukou jsem mu spravovala límeček od trička a hladila ho po krku.,,Ty nepůjdeš semnou?“ To jsem snad ani nemohla být já.Sundal mi ruce z jeho krku a pročísnul si prsty vlasy.,,Ne nepůjdu.Mám taky svůj domov a taky mě naši čekají.“ Nemohla jsem to už udržet.Vystartovala jsem jako čert z krabičky a skočila mu kolem krku.Snažila jsem se ho políbit ale on se zachoval naprosto ledově.Odsrčil mě pryč a odešel jako by se nic nestalo.Stála jsem tam jako tvrdé ypsylon a nic nechápala.Asi byl nejvyšší čas vydat se domů.