35.,36.,37.,38. stránka
Ještě na chvíli jsem se zastavila a ohlédla zpátky.Tak trochu jsem myslela na ostatní.Jak to asi dopadlo? Chytli je ne bo? Jestli tak mě nejspíše prásknou.Nebo ne?Honilo se mi v hlavě miliony otázek, ale stáíle jsem byla v šoku z toho, co se stalo s Michalem.Pomalu jsem se dostávala k hlavní bráně.Tady už začínal pražský noční život.Plno pouličních světel,tramvají,aut a lidí ikdyž byla jenom středa, lidí tady bylo dostatek.Postavila jsem se na zastávku a čekala na mojí tramvaj číslo dvě.Prohlížela jsem si lidi kolem sebe a oni si zase prohlíželi mě.Podívala jsem se na sebe jesli náhodou nejsem někde špinaván nebo tak něco,ale ve tmě jsem toho moc nepoznala.Byla jsem strašně unavená a chtělo se mi spát.Na kostelní věži právě odbyla jedna ráno.Skvěle! V šest ráno vstávám do školy a to ještě nevím co mě bude čekat doma.Nasedla jsem do vozu a hlavu si opřela o sklo okna.Zakoukala jsem se do tmy a přemýšlela nad tím vším.Hlavně jsem enchápela to, proč mě Michal odmítl, když mi celý večer dával na jevo jeho náklonost ke mně.Nebo snad ne?Po patnácti minutách vleklé jízdy jsem vystoupila na zastávce a rozhodovala se jestli půjdu zkratkou přes lesík nebo to vezmu neokolo kolem hlavní cesty.Bylo mi všechno tak jedno,že jsem to vzala přes les, přes který chodím jenom vyjmečně ve dne a to ještě nerada.Ale zato si ušetřím deset miniut chůze.Náš lesík je pověstný jako bezdomovecké centrum.Doufám že teď už budou tvrdě spát.Moc jsem nevnínmala jestli tam někdo je nebo ne.Připadalo mi jako bych byla ve snu.Začala mě z ničeho nic bolet hlava.Po chvilce jsem zahlédla první domy z naší ulice.Schválně jsem to vzala zadem kolem domů, abych viděla jestli se u Nelly svítí.Měla jsem o ní strach i po tom, co jsem načapala jí a Michala.Je to moje nejlepší kamarádka a nedala bych na ní dopustit.Vždyť s ena ní nemůžu ani zlobit.S Michalem nechodím a o tom, že s emi líbí jsem jí nic neřekla.Dlouho jsem pozorovala její okno do pokoje ale všude v celém baráku byla tma.Zato v našem domě se svítilo všude.To bude malér.Naši mě zabijou! Máma bude řádit jako tornádo.Když jsem minulej rok přišla v jedenact domu, zavolala policii ať na ěm vydají celostátní pátrání! Co asi udělá teďkom o půl druhé ráno? Opatrně jsem otevřela domovní dveře a zula si boty.Podívala jsem se na sebe ve světlě a zhrozila se.Byla jsem celá od bahna jak jsem se válela po zemi.Není divu když pršelo.Shodila jsem ze sebe všechno,ale tričko jsem si nechala.Nakoukla jsem přes chodbu a viděla mámu jak sedí v kuchyni u stolu.Z hluboka jsem se nadechla a šla za mámou. ,,Ahoj mami.Já...“
,,Shayne.Zlatíčko.Jakto že nespíš?Až pudeš zase nahoru tak zhasni na chodbě prosím.“ Cože?Co to je? Máma si myslela že jsem celou dobu doma a spím?Ani s ena mě nepodívala.Ale jedno jsem přece poznala.Plakala.Přisedla jsem si k ní a pohladila jí po zádech.,,Mami stalo se něco?Babičce nebo tak něco?“ Nikdy jsem nic takového s mámou nezažila.Kapesník co žmoulala v ruce byl už celý promočený a zmuchlaný.Musela tady sedět už pěkně dlouho.
,,Marian měl auto nehodu.Leží v nemocnici a je to sním špatné.“ Nedokázala to ani doříct.V tu chvíli mě to zarazilo ale nakonec mi neukápla ani slzička.Marian-můj všemiloucí otčím je na umření? Konečně, pomyslela jsem si. ,,To bude dobrý mami.Já si jdu zase lehnout jo?“ Pohladila jsem jí po vlasech a dala pusu.Cestou z kuchyně jsem se zarazila u jejich fotky na komodě.Celkem dobře jsem si dokázala představit mámu bez něho.Nás bez něho. Vyšlapala jsem schody do pokoje a myslela přitom na mámu.Je mi jí líto ale kvůli tomuhle hajzlovi by neměla utrousit ani slzičku!To je můj názor. Zalehla jsem do postele a přemýšlela nad tím jakto že si máma nevšimla že nejsem doma.Ale co ty zmeškané hovory? Chtěla mi snad zdělit tu pro mě radostnou zprávu?Nic z toho nechápu ale dneska mi to prošlo a to je hlavní!Poprvé a ne určitě naposledy.Líbilo se mi to.Líbil se mi celej den...
Ráno měl vzbudila tolik nenáviděná melodie budíku.Praštila jsem s budíkem o zem a posadila se na posteli.Poslední dobou to s ním dńedělám jinak.Je pokaženej a tahle metoda je ta jedina co na něho zabírá.Žaluzie jsem ani neměla zastřené a v mysli se mi začali hýřit vzpomínky zevčerejška.Jako střípky puzzlí se mi začali dávat dohromady. Otčím,chlast,Michal,Nelly,drogy,policajti,máma....Všechno mi do sebe začalo zapadat a já v tom začala hledat spojitost.Potřebovala jsem si ověřit pravdivost včerejška a tak jsem si vyhrnula rukáv.Opravdu.Byla tam.Taková malinká tečička co zvěstovala včerejší zážitky.Všechno se to doopravdy stalo.Měla jsem strašnou žízeň.Obula jsem si papuče a seběhla po schodech dolů.V kuchyni jsem si pustila kohoutek s vosu a pila jen tak z proudu.To byla úleva.Máma už doma nebyla.Nejdpíše jela do práce nebo za tím zmetkem do nemocnice.Konečně jsem si hodila mobil do nabíječky a shodila ze sebe včerejší tričko.Právě by mi přišla vhod koupel.Svlékla jsem se do naha a hupsla do vany.Jako bych se to všechno ze sebe snažila smýt.Učesala jsem se, namalovala,oblíkla a nachystala batoh do školy.Když jsem zamykala dveře,vzpoměla jsem si na Nelly.Mám pro ní jít? Co když nebude doma?Třeba jí chytli.Co pak? Dodala jsem si odvahu a zaklepala na jejich dveře. ,,Dobrý den.Jde už Nelly do školy?“ Snažila jsem seo co nejpřirozenější ton. ,,Nellina není doma.Už od včerejška!Až jí potkáš vyříď jí ať už se nevrací!“ Zabouchl mi dveře před nosem a bylo po všem.Tak je to pravda!Do hajzlu!Dostaly je!Je konec všemu hezkýmu.Napadla mě sice ještě možnost že by se někde schovala ale tomu jsem sama nevěřila.Musím zjistit od někoho co se s takovýma chycenýma dělá.Cesta do školy uběhla celkem rychle.Chtěla jsem se sice učit biologii ale neměla jsem na ní ani pomyšlení.Dorazila jsem ke škole a pořád se otáčela kolem sebe.Neviděla jsem ale nikoho!Nikoho z nich! Ani Moniku,Matese,Nikolu a ani Kubu...Ale toho dostali ještě předemnou.V šatně jsem si nechala věci a pořád měla oči na stopkách.Konečně!V zadu u klučičích záchodů jsem viděla Michalovo růžové triko!Musím se mu omluvit za ten včerejšek.U třídy jsem se zarazila u rozvrhu a studovala jsem kde že to dneska vůbec budeme.Do místnosti jsem vešla se sklopenou hlavou a když jsem se podívala k mojí poslední lavici, musela jsem si poskočit. ,,Nelly!“ vběhla jsem k ní a začala jí obímat.Všichni se na dívaly jako na debila, jako kdybych jí viděla po deseti letech, ale oni neví co jsme si včera zažily! ,,Počkej zlato...“Snažila se mě zbavit ale já se nedala.Byla jsem po dlouhé době šťastná že něco taky dopadlo dobře. Najednou zazvonilo a učitelka vlezla do třídy. ,,O velké přestávce je na Béčku porada.“ Šeptala na mě Nelly. ,,Vás nechytli?“ Další skvělá zpráva. ,,Měli by snad?“ Zasmála se a věnovala se biologii.
Po nudné hodině s nudnou učitelkou jsem se rozhodla že zajdu za Michalem.Řekla jsem Nelly že jdu pro něco na sekretariát a zmizela směr zedníci.Michal stál s partou kluků u šaten a hlasitě se smáli. ,,Michale?Můžu s tebou na chvíli mluvit?“ Všichni s ena mě otočily ale nijak zvláště si mě nevšímali. Michal se od nich oddálil a popošel o kus dál. Podíval s ena mě a čekal až zpustím. ,,No víš...Chtěla jsem se ti omluvit za ten včerejšek.Za to co se stalo na tom hřbitově.Já nevím co to do mě vjelo ale zas enadruhou stranu...“
,,Nadruhou stranu nechápeš jak jsem tě mohl odmítnout co?“ Jak to všechno ví? ,,No to nechápu.“ ,,To je jednoduché Shayne.Já se bojím Nathana stejně jako ty.To by nejspíše nebylo nic divného ale já chodím s Terezou a ta mě má pod palcem stejně jako Nathan tebe.Už to chápeš?“
Stručně řečeno ne ale to nevadí.Michal že chodí s Terezou? S dámským provedením Nathana jak se tady na škole praví?Že jsem si toho nikdy nevšimla, a nebyla jsem nejspíše sama. ,,Aha.To jsem nevěděla.Ale ještě jednou promiň“ Chytla jsem ho letmo za ruku,ale jen tak, jak se to dělá vždycki. ,,To nic.Měl jsem ti to říct dříve.“ Otočil se a pokračoval za klukama.Tak semnou nic nebude mít ale s Nelly se včera klidně vyspal?Je zvláštní....
Do třídy jsem se vracela zamyšlená jako stále poslední dobou.Cestou jsem vrazila do nějkého kluka z nádstavby a ten mi začal nadávat.Obratila jsem se na něho a ukázala mu jedno gesto,které mají rádi hlavně Američané.Nelly stála ve třídě s hloučkem kluků a hlasitě se o něčem bavily.Posadila jsem se do lavice a otevřela si sešit z matiky s úmyslem, že si konečně napíšu úkol.Když si Nelly všimla že jsem zpátky, odtrhla se od kluků a posadila se ke mně. ,,Jseš nějak zamlklá po tom sekretariátu ne?“ Její humor mě celkem přiváděl k šílenství. ,,No taky bys byla kdyby ses právě dozvěděla že klukm o kterého se moc moc snažíš chodí s holkou které se bojí...“
,,Cože? Nathan že se tě bojí?“ Tohle snad nemůže být ani pravda. ,,Né ty dřevo!Nathan v tomhle nehraje roli! Ten jenom zmlátí svojí holku a doufá že i tak ho bude milovat!“ zvedla jsem se ze židle a odešla ze třídy. ,,Počkej! Co to plácáš?Ty máš s Nathanem nějaké problémy?“ Nelly mě konečně doběhla na záchodech a já jsem se mohla utápět v nervech. ,,Ty sis snad všimla že bych se tady objevila ve společnocti Nathana?My spolu chodíme jenom kvůli jeho společenskému postavení!“ Sjela jsem po zdi až na zem a hlavu si schovala do dlaní jako kdybych čekala že se tak ukryju před otázkama. ,,Tak se sním rozejdi.To je k sakru tak složité?“ Jde vidět že Nathana nezná. ,,Je!Je to zkurveně složité!Jenom za to že jsem se zeptala na Michalovo jméno mě zmlítil!Dokážeš si představit co by asi dělal kdyby mě s Michalem načapal?Proč mi to dělá?Proč když ho tak moc miluju?!“ Rozbrečela jsem se a bylo mi jedno že se na mě všichni koukají. ,,Když tak Nathana miluješ proč se ti líbí Michal?A kterej Michal?Znám ho?“
,,Michala....Miluju Michala...Zedníka ze třeťáku...“
,,Cože?Ale...“
,,Ale já vím co mezi váma včera bylo.Viděla jsem vás a vážně mi z toho dvakrát dobře nebylo.Ale nechme to být.“ Zvedla jsem se ze země a odešla zpátky do třídy.
,,Já nevěděla že se ti líbí! Promiň.“ I kdyby to na mě křičela přes celej svět, nechtěla jsem nic slyšet.Michala miluju a Nathan mi v tom prostě nezabrání.
O velké přestávce šla zase celá škola na kuřpauzu.Já jako nekuřák tam vždycky jenom postávám a pokukuju po lidech.Dneska byl venku i Michal.Nemohla jsem přestat na něho koukat.Ta žlutá mikina a nagelované vlasy s melírem z něho dělaly něco neodolatelného! Sledovala jsem ho jak mluvil s klukama a přitom se smál.Bavilo mě pozorovat jeho pohyby a jak se napínaly jeho svaly.Představovala jsem si ho a mě při milování.Něco nádherného takle představa.Konečně jeho pohled zavítal i ke mně.Pokýval na mě hlavou a usmál se.Musela jsem mu to oplatit.Ještě štěstí že Nathan není ve škole protože má na dva týdny praxi a Tereza že nechodí na tuhle školu.Odhodil nedopalek cigarety a vyšel schody do budovy.Mohla jsem se vrátit zase do reality.Zbylé dvě hodiny pro mě byli jako utrpení.Nudila jsem se celou dobu a snad do všech sešitů jsem psala Michalovo jméno ve spojení s tím mým.Nelly na mě nijak extra nereagovala.V hodině češtiny to ale přišlo.Měli jsme zrovna třídní učitelku, když do dveří vlezl ředitel a za ním tři policajti.Ti co jsme tam včera byli jsme se na sebe hned podívaly a zbystřily.Na mojem čele se začaly objevovat krůpěje potu.,,Hlavně ať nic nepoznají!Nemůžou nic poznat!“ Opakovala jsem si šepotem pořád dokola.Bití srdce jsem slyšela všude.Nelly hned vytáhla mobil a psala Monice ať si dají všichni bacha. Jakub nás práskl!Je to jasné! Teď půjdeme všichni do lochu!Sebraly naše otisky prstů! Ty moje byli všude!A co teprve ta Michalova mikina?! Je to v prdeli! Už se vezeme všichni!
Ředitel nám laskavě oznámil že nás tady nechá na chvíli osamotě a že si tady pánové jenom něco ověří.Dveře se zabouchly a policajti spustily.
,,Drazí vážení.Většina z vás asi netuší proč jsme tady, ale já vám to objasním.Včera kolem jedné hodiny raní se v parku u hřbitova sešla skupinka zletilých i nezletilých, nejspíše studentů této školy, a distribuovaly a užívaly drogy!Jsme si jistí že někteří z nich i sedí v této třídě, a je jen otázkou času kdy na ně přijdeme!To je všechno co jsem chtěl říct.Děkujeme nashledanou.“
Když si ten chlapík projel všechny lidi ve třídě pohledem, myslela jsem že je po nás.Neměl mě ze včerejška jak poznat.Měla jsem jiné oblečení, ůčes a navíc byla všude tma! ,,Pojď dělej!“ Nelly do mě žduchla a hned jsme vyletěli po zvonění ze třídy.Před školou už stáli ti ze včerejška.Kromě Kuby. ,,Konečně jste tady!“ Monika už byla nejspíše nervozní.Michal se na ani nepodíval.Nevím jestli měl strach z policajtů nebo prostě nechtěl. ,,Je to vážný.Policajti mají naší stopu.Největším nebezpečím je pro nás Jakub! Zítra ho pustí z cely takže na jednom z nás bude, se Jakuba zbavit!“ Cože? To nemůže být snad ani pravda!Monika chce Kubu zneškodnit? ,,Ale to přece nejde?Kuba by na nás nic neprásknul?“
,,Už jsi jednou tady, a budeš poslouchat a dbát na pravidla!“ Jak to mohl Michal říct?Je snad taky něčím posedlej?
,,Přesně tam Michale.Hezky řečeno.“ I Nelly v tom jede?To snad ne! Ale proto abych se dostala k Michalovi udělám cokoliv! Jenom abych mu byla nablízku.Třeba i zabiju Kubu.