42.,43.,44.,45.,46.,47. stránka
Postavila jsem se ke sporáku a koukala do hrnce.Slyšela jsem mámu jak v obýváku prohrabává šuplíky s papírmama.,,Shay?Nevíš kam jsem dala ty papíry na uzávěrku?“ Nejspíše odemě čekala odpověď ale najednou jako by se ve mně všechno zvrtlo.Nebyla jsem jí schopna odpovědět a snažila jsem se vší silou zatlačit slzy.Mámě to bylo nápadné a došla zamnou.Nemusela jsem se ani podívat abych veděla že stojí ve dveřích se založenýma rukama a prohlíži si mě.,,Zlato ty pláčeš?Kvůli toho kluka?“ Popošla ke mně a položila mi ruce na ramena.Nečekala jsem ani chvíli a vrhla se jí do náručí.Takovéhle obejmutí mi chybělo celé tři roky!Takové bolístky dokáže utišit jenom správná máma.,,Co se stalo holčičko?“ Nevím jestli jí to chci říct ale ona by mohla být ta jediná kdo by mi mohl pomoci a ulehčit tyhle situace. ,,Ne,mami nic se neděje neboj.Jenom jsem se trochu pohádala s Nelly a trochu mě to vzalo.“Máma si mě odtáhla od sebe a podívala se mi do očí.,,Nebudu to z tebe páčit.Musím už jít do práce.Pa.“ políbila mě na čelo a už tady zase nebyla.Nechci tady být.Kašlu už na všechno!Počkala jsem až uslyším odjíždět auto a vyletěla jsem z domu jako tryskáč.Můj směr byl jasný.Park a naše známe místečko.Potřebovala jsem se po celém tom dnu pořádně odreagovat.
Už od sochy jednoho anděla byl slyšet smích a hlasitá hudba z mobilu.Podívala jsem se kolem sebe,jestli není na blízku někdo podezřelý,ale touto dobou byly v parku jenom důchodci.Propletla jsem se hustými větvemi a octla se za křovím na malém prostranství,kde uprostřed opět plál táborák.Hned se mi zvedla nálada,když jsem viděla tolik vysmátých tváří.Ani mi nebude vadit že tady není Michal.Přiskočil ke mně Mates a dal mi pusu na tvář.Usmála jsem se na něho a zeptala jsem se kde je Nelly.Otáčel se kolem sebe jako kdyby jí hledal a pak dodal že před chvílí odešla domů,takže jsme se musely minout.Když odcházel, dodal že říkala že se hned vrátí že si doma zapoměla jenom mobil.Posadila jsem se na kmen padlého stromu a pozorovala lidi kolem sebe.V jednom hloučku byly jenom samé holky a uprostřed si jejich pozornost užíval Peťa.Musel být v sedmém nebi.Tenhle blonďáček s modrýma očima mě ještě minulej rok uháněl.Odmítla jsem ho a myslím že jsem udělala celkem chybu.O kousek dál posedávaly naší školní gangsteři.Tomáš,Ondra,Pavel a Kimi.Putovalo mezi něma skero a nejspíše zase probíraly holky z jejich třídy a nebo plánovaly další super večírek s tématikou sex,drogy a alkohol.Hned za nima se nenechaly rušit dva párečky.Verča s Mathewem a Klára s Guyem.Ti dva jsou francouzi a přestěhovaly se sem před třemi lety.Neumí ještě ani pořádně česky ale rozjet to teda umí pořádně.To oni jsou tady ti nejhlavnější distributoři drog.Nechávají si je posílat z Francie.Je to sice risk, ale zato se to nedá srovnat s českou mariánkou.Po chvíli se odnkud vynořil Mates a namířil si to přímo ke mně.Sedl si vedle mě a položil mi ruku na nohu.,,Tak co kočko,dáme si jednoho jointíka?“ Myslím že by to dneska nebyl jeho první.Moc dlouho jsem neuvažovala a hned si od něho vzala sklo nadité zeleno hnědým obsahem.Naznačil mi ať začnu,když už jsem ta dáma a podal mi zapalovač.Začala jsem sklo pořádně zahřívat a po okolí ze roznesla ta příjemná vůně.Potáhla jsem si asi pětkrát a tlačila jsem to do hlavy.Přesně tak, jak mě to poprvé Mates učil.Chodily jsme spolu do školky,pak do třídy,poprvé jsme spolu zkusily první cigaretu,on mě naučil hulit a byl to on, který mě poprvé připravil o věněček.Nechodily jsme spolu ale i tak toho nelituju.Možná proto si až doteď dělá na mě nějaké kompenzace.Asi po desíti tazích se mi pomalu začala točit hlava.Účinky se dostavují jako vždy.Mates ještě tahal a já jsem tam už ležela na zádech a sledovala nebe.Koukala jsem do stromů s otevřenou pusou a tupým výrazem.Najednou jsem si musel aprotřít oči.Přímo nademnou jsem viděla jakéhéosi cyklistu, který vyjel ze stromu,zamával na mě a pak zase pozpátku zajel zpátky!Začala jsem se tomu smát a snažila jsem se ho uvidět ještě jednou.když se na člověka dostaví tyhle stavy tak rychle,je jasné že ho opět tak rychle zase opustí.Za půl hodiny jsem už byla zcela při smyslech.Teda když zapomenu na to, že kolem mě utíkalo stádo slonů,pak jsem tančila tango s koněm v obleku, a krmila jsem ho při tom kyselýma okurkama,tak jsem byla celkem v pohodě.Podívala jsem se na mobil a zkontrolovala hodiny.Bude 19:45.Je ještě brzo na to, abych šla domů.Během mojí ,,nepřítomnosti,, se na našem místě objevila i Tereza.Ohlédla jsem se jestli tady někde není aji Michal, ale nikoho takového jsem neviděla.Ani Mates vedlě mě neležel.Naráz mě z lehu vyburcoval smích a pozdravy kluků.Kravál a jásání se ozývalo všude okolo a kolem někoho se utvořil hlouček lidí kteří někoho neznámého výtali mezi něma.Stoupla jsem si na špalek a snažila se zpozorovat o koho se jedná.Ve stínu všech ostatních jsem uviděla jenom obličej.Ne!To snad nemůže být pravda!Hlouček lidí se začal pohybovat směrem ke mně a sním i někdo, o koho jsem za poslední týden nejméně stála! ,,Ahoj lásko!Nikdo mi neřekl že ses dala do mojí band.“ Seskočila jsem ze špalku a koukala jako vyšinutá.Nathan stál předemnou v celé svojí kráse.V jeho případě spíše v celé svojí nechutnosti.Vztáhl se ke mně a začal mě líbat.Hnusil se mi ale v šoku jsem se nezmohla na nic jiného.Asi po minutě mě pustil a držel mě stále kolem ramen.Ještě někdo s ním přišel.Michal.Stál opodál a pozoroval nás.,,Lásko,překvapil sem tě že ano?“Podíval se na mě jeho zhulenýma očima a já jsem měla v té chvíli po náladě.,,Jo, to překvapil.“ Odtáhl si mě od sebe a prohlídl si mě.,,Ty si mi ale vyrostla holčičko.“Znova mě začl líbat a mě vrátily zase myšlenky na to jak mě mlátil.Musíš to vydržet Shayne.Nebo tě zabije přímo tady, prosila jsem sama sebe v duchu.,,Vracím se na praxi až za čtyři dny,takže je máme jenom pro sebe.“Usmál se na mě a já se taky snaqžila vrátit mu úsměv.Vypadalo to nejspíše křečovitě,ale nic nenamítal.Představa čtyř dní s ním,mi byla čím dál tím vzdálenější.Nenávidím ho ale bojím se ho.Poodstoupil odemně a vytahoval z batohu piva a tři flašky vodky.Jako každý pátek se i tady dneska bude oslavovat konec týdne a začátek víkendu.Pro někoho super víkendu, pro někoho toho nejhororovějšího.Všichni dostlay svoje pivo do ruky a připíjeli si jeden na druhého.,,Moment,“ vykřil najednou Nathan,,,Ještě tady nemáme hlavní hrdinku!“podíval se na mě a přitáhl si mě k sobě.Vrazil mi pivo do ruky a otočil se k ostatním.,,Tahle holka, mi dala do života smysl.Bez ní bych tohle všechno nezvládl!Shayne,jsi moje všechno a nikdy tě nikomu nedám!Miluju tě a to se nikdy nezmění!“Naklonil se ke mně a dal mi pořádně vlhký polibek.,,Ať žije Shayne!“ Zvedl plechovku až nad hlavu a všichni to zopakovaly po něm.Je to od něho pořádně trapné! Myslí si že tímhle mě dostane do kolen? Pohlédla jsem na Michala a ten se tvářil dost pobaveně.Bude naporosto stejný jako Nathan! Ti dva se hledaly až se jednou našly!Nesnáším je! Vrazila jsem plechovku Matesovy do ruky,vzala si tašku a vypadla z křoví.Ať mi nikdo netvrdí, že tohle jsou normální chlapi! Cestou k metru jsem byla plně nabitá dojmů a přesvědčení že Michal a Nathan jsou jako bráchové.Když tady není Nathan,postará se o mě Michal, akorát s tím rozdílem,že je o hodně milejší a přitažlivější.Když přijede Nathan,Michla jako by mě neznal.Musím se stavit k Nelly a podívat se na ní jak se vůbec má.Bylo něco kolem deváté večer a nad noční Prahou se rychle stahovaly těžké mraky.Aspoň nezmoknu jako minule.Před domem Nelly mi už něco nesedělo.Branka byla otevřená a v celém domě byla tma.Přišla jsem až ke dveřím, a všimla si rozbitého skla ve výloze dveří.,,Nelly?Jsi tam?“ Bála jsem se tam jenom podívat.Co když je někdo vykradl nebo se stalo něco víc?Přetáhla jsem si mikinu přes zápěstí a protáhla ruku dírou.Nahmatala jsem kliku a otevřela dveře.Všude byla tma.Prošla jsem chodbou ke kuchyni a slyšela jsem svoje vlastní srdce.V domě evidentně nikdo nebyl.Najednou se odněkud ozval výkřik.Ztuhla jsem na místě a krve by se ve mně nedořezal!Ještě jeden zkřek a pak bylo zase ticho.,,Nelly?“ Zašeptala jsem skoro neslyšně .Najednou se zamnou ozvala rána jako z děla!Bleskurychle jsem se otočila a zjistila že dveře se sami zabouchly!Pomalu jsme nemohla ni dýchat.,,Pomoc!“Někdo tady v baráku křičel o pomoc.Nahmatala jsem na zdi vypínač a na chodbě rozsvítila.,,Halo?“ Zakřičela jsem na celý barák.Zase se ozvaly ty skřeky.Šlo to ze sklepa.Doběhla jsem ke dveřím a otevřela dveře ke sklepu.,,Nelly?!Jsi tam?“ Než jsem našla další vypínač ozvala se mi zespodu.Ani nevím jak jsem seběhla ty schody ale viděla jsem na zemi ležet Nelly.Byla celá od krve a plakala.,,Co se ti stalo?Co?Mluv!“ svíjela se v křečích a po celém těle měla modřiny.Z nosu jí tekla krev a nejspíše se i pozvracela.Šaty měla potrhaně na kusy a vlasy rozcuchané.Na pravém oku se jí rýsoval monokl a křečovitě mě chytala za ruku.,,To byl on“, ztrácela se mi a chvílema zavírala oči.,,Kdo to byl?!Rozumíš?Kdo ti to udělal?!“ Přestávala jsem být při smyslech ze strachu o ní.Chytla jsem jí zezadu za krk a nadzvedla jí hlavu.Nejspíše jí to neudělalo dobře a celý obsah žaludku mi vyzvracela na kalhoty.,,Nelly!Mluv semnou!“ Třepala jsem jí s hlavou a sledovala její krví podlité oči.,,Otec!On mě chtěl zabít!“ Cože?Vím o tom že jí bije ale ona se přece nikdy nedala.Nikdy to nezašlo takhle daleko.Vytáhla jsem mobil a vytočila 155.Hned po prvním zazvonění mě pozdravila evidentně dobře naladěná operátorka záchranky.Vysvětlila jsem co se stalo a ona mi slíbila že tam za deset minut budou.Odhodila jsem mobil stranou a všimla si krabičky,která ležela vedle Nelly.Otřela jsem si ruce od krve a vzala do nich krabičku.Otevřela jsem jí a nestačila se divit vlastním očím.Zásoba pěti jehel a další zásoba perníku tak na měsíc.Hned mi bylo všechno jasné.Chmatla jsem jí za ruku až zaúpěla bolestí a vyhrnula jí rukáv až nad loket.Bylo tam to, co jsem si myslela.Obě ruce měla rozpíchané od jehel a když jsem se podívala na břicho, nebylo to o nic lepší.Nelly už upadla do bězvědomí a já se nemohla vzpamatovat ze šoku.Slyšela jsem řijíždět sanitku a instinktivně jsem krabičku schovala do kapsy u kalhot.Záchranáři seběhly dolů a hned jí začaly oživovat.,,Co se tady stalo slečno?“ Nemůžu jí přece potopit.,,Byly tady zloději.Ona se bránila a takhle dopadla.“ Lezlo to ze mě samo.Přijeli i policajti.Nelly odnesly na nosítkách nahoru a já jsem tam dole zůstala sedět v kalouží její krve a koukala se do jednoho místa.,,Slečno,pojďte snáma nahoru.Tady nemůžete zůstat.To je místo činu.“ Jeden policajt mě chytil za paži a pomohl mi do schodů.Odvezly mě na služebnu v centru Prahy a vyslíchaly mě ještě dvě hodiny.Přijela pro mě i máma a já jsem byla pořád jakoby v šoku.V kapse jsem pořád držela pevně tu krabičku.Kolem jedné ráno, nás pustily domů.Já jsem nebyl ani schopna mluvit s mámou.Oni mi sežraly to, že to bylo loupežné přepadení.Jejího fotra našly v jeho oblíbení hospodě naprosto namol,takže ho ani nemohly podezírat.Celý zbytek noci jsem nezahmouřila oči.Nakonec jsem si v pokoji otevřela okno, a sedla si na římsu.Seděla jsem tam až do rozednění.
Moje kruhy pod očima byly vetší než kolosea.Opláchla jsem se ledovou vodou a asi pět minut zírala do zrdcadla,jako kdybych čekala,že mi ty kruhy zmizí.Sešla jsem dolů do obýváku a po dlouhé době si pustila televizi.Dneska je sobota,takže máme není v práci.Ještě ale bude nejspíše spát.U televize jsem usla, a probudila se až v deset.Máma mě mezitím přikryla dekou a napsala vzlaz.,,Zlato,jela jsem do obchodu a za babičkou.Snídani máš v ledničcce.Pa máma.“ Až teď jsem si uvědomila,že jsem vlastně od včerejšího oběda nic nejedla.Máma připravila sendviče s kuřecím masem.Moje nejoblíbenější.Spořádala jsem je na posezení a šla po dlouhé době zapnou počítač a podívat se na net.Zapla jsem ho a sledovala načítaní.Zdálo se mi úmorně dlouhé.Přihlásila jsem se na icq a přečetla nové zprávy.Psal mi Daniel,jako vždy ty jeho zamilované a psychiku podpůrné vzkazy,jako vždy a pak...Nathan?On mi napsal?Otevřela jsem okno se zprávou a přečetla si jeho text.,,Ahoj miláčku.Moc mi chybíš a to jsem na praxi teprve dvě hodiny.Moc se těším až spolu zase budeme ležet a postýlce a mazlinkat se.Pověřil jsem Michala aby na tebe dal pozor a všechno mi hlásil.Takže tě mám pod dohledem čumáčku.Za týden přijedu na víkend tak se už na tebe moc těším.Líbám tě.Nathan.“ ,,Pověřil jsem Michala aby na tebe dával pozor?“ Tuhle větu jsem si zopakovala ještě desetkrát.Takže to nebylo z jeho vlastní kompetence?To Nathan ho přinutil k tomu aby se mi věnoval?Zadívala jsem se z oknaa uvažovala co podniknu.Půjdu zabít Nathana nebo rozbít hubu Michalovi?Nebo půjdu zmlátit Nelly do nemocnice za ty drogy nebo se rovnou stavím na ARO a odpojím hadičky mému milovanému otčímovi?Nejraději bych udělala všechno naráz!Převlékla jsem se a vyrazila do nemocnice.Nebudu ztrácet čas s Nathanem a Michalem.Teď je pro mě podstatnější Nelly.
,,Dobrý den.Prosím vás na kterém pokoji leží Nelly Snášelová?“ Ptala jsem se na recepci jedné nesympatické obtloustlé padesátky.,,Vy jste někdo z rodiny?“ Aha.Tak přes nejlepší kamarádku se tam nejspíše nedostanu. ,,Ano.Jsem její sestra Shayne Snášelová.“ Snad to baba sežere.Ale jo!Sežrala to i s navijákem. ,,Patro pět,pokoj dvacet jedna.“ Hodila jsem na ní laškovný úsměv,otočila se a zmizela jí z dohledu dříve,než by na mě začala hledat podobnosti s Nelly.Vylezla jsem z výtahu a dala se doprava.Na dveřích chodky bylo napsané ARO.Tady někde bude určitě ležet i otčím.Procházela jsem chodbou a hledala pokoj.Nesnáším nemocniční prostředí a ten zápach chodeb a dezinfekce.Ikdyž vím že mi tady nic nedělají, nejsem tady ve svojí kůži.Zaklepala jsem na dveře a vstoupila dovnitř.Prošla jsem úzkou chodbičkou a došla přímo k postelím.Nelly ležela na postely u okna a hlavu měla otočenou ven.Dělala nejspíše že mě nevidí a na rukou měla napojené hadičky a kapačky.Levou nohu měla v sádře a ruku taktéž.Hlavu měla ovázanou fáčem a přes oko měla obvaz.,,Ahoj.“ Pronesla jsem potichu.Ani na mě neotočila hlavu.Obešla jsem postel a sedla si na židly před ní.Viděla mě ale nedokázala se na mě dívat delší dobu.,,Přišly na to.“ Její rty se sotva pohybovaly a po hlase to snad ani nebyla ona. ,,Na co přišly?že to byl otec?“ Snažila se potřást hlavou ale bolest jí to nejspíše nedovolila. ,,Na to stěma drogama.Na to přišly.“ Tak je to pravda.Ona ty drogy opravdu brala!Sklopila jsem hlavu a přála jsem si být na jiném místě.,,Jak to včera bylo?“ Nedokázala jsem dlouho mlčet.Měla jsem na ní tolik otázek že to snad ani nešlo. ,,Měla jsem absťák.Šla jsem do sklepa a dala si dávku.Jenže mě načapal ožralej fotr a zmlátil mě.“ V očích se jí odráždely slzy a rty se jí začaly kroutit bolestí.,,Absťák?Jak dlouho v tom jedeš?!“ Přece to nemůže být feťačka.,,Asi rok a něco.“ Cože?! Rok a něco?Je ta holka normální?! To zmanená že s tím začala už v devítce!Ale jakto že jsem nic nepoznala?Bylo mi z ní špatně!Zvedla jsem se ze židle a chtěla odejít. Když jsem byla u dveří zavolala na mě.,,Shayne prosímtě nechoď!Nenechávej mě tu!Co si řekla těm policajtům?“ Otočila jsem se zpátky a podívala se na svojí zmlácenou kamarádku.,,Řekla jsem že to bylo loupežné přepadení.Mám ale sto chutí jim říct pravdu.“ Na chvíli se odmlčela a zadívala se na mě.,,Děkuju.seš opravdu kamarádka.“ Nestojím o její blbé kecy!Měla jsem za to, že jsme kámošky a že si všechno říkame!Nechci mít nic společného s feťačkou!Zabouchla jsem za sebou dveře a najednou jsem málem vrazila do lékaře.,,Vy jste kamaráda Nelly?“ Otočila jsem se za hlasem a zbystřila svoje smysly.,,Ano jsem.“ Znejistěla jsem co po mě může chtít. ,,Můžete jím semnou slečno?“ Zařadila jsem se vedle něho a šla a ním do jeho pracovny.,,Posaďte se.“ Posadil se za stůl naproti mně a začal si mě pečlivě prohlížet.,,To na mě chcete vypozorovat to že jsem feťačka?!“ On by jí snad udělal i ze mě! ,,Ne,to v žádném případě.Vy víte o tom že Nelly bere drogy?“ Nehodlám se mu tady se vším svěřovat.,,Dozvěděla jsem se to včera.Ale dneska mi to řekla.Prý je bere už přes rok ale já jsem na ní nikdy nic nepoznala.“Koukala jsem do zdi za lékařem a snažila se vzpomenout na všechny možné podezřelé okamžiky.,,Její tělo je po roce užívání pervitinu velmi oslabené.Jestli nebude docházet na protiléčbu,nedočká se ani vlastní maturity.“ A co jako? ,,Chcete po mě abych jí hlídala?Jako nějaké malé děcko?Naštvala mě a zklamala!S feťačkou jako je ona nechci mít nic společného!“ Zvedla jsem se ze židle a uraženě odcházela z místnosti.,,Vy děláte jako byjste byla něco jiného!“ Zarazila jsem se na místě a otočila na doktora.Cože? Jako kdybych nebyla někdo jiný?Dívala jsem se na něho nechápavým dojmem a hledala na něm pohledem odpověď. ,,Vy si myslíte že v tom vašem křoví jste nenápadní?Denně mám tady několik lidí z té vaší bandy.Já vím,Marihuana není tak návyková ale kdo nezačínal marihuanou?I Nelly tak začínala a jak to dopadlo?“ Jak to ví proboha? ,,Neházejte mě laskavě s ní do jednoho pytle!“ Začínala jsem být agresivní. ,,Ne,já vás tam neházím.To vy si do něho lezete sama.Už vám tady rezervuji lůžko.Je jen otázka času nebo týdnů,kdy do vás budu osobně cpát prášky.“ Mám chuť mu jednu vrazit!Já nejsem žádná feťačka! ,,Co si to dovolujete srovnávat mě sní?!“ Doktor se postavil za stolem a popšel ke mně.,,Buďto si budete pomáhat jedna druhé, nebo...“ ,,Nebo co?!“ Naklonil se ke mně a zadíval se mi výhružně do očí. ,,Nebo si jedna druhé půjdete na pohřeb.“ Odtáhl se a posadil se zpátky na židly. ,,Rozmyslete si to slečno.Založit tady u nás kartu není tak namáhavé,jako bude pro rodiče namáhavé vybrat závěrečný citát na vaše parte.“ Tohel nehodlám poslouchat!Vyletěla jsem z jeho kanceláře a třískla dveřma.Porazila jsem na chodbě sestřičku a utíkala ven z budovy.Sedla jsem si před nemocnicí na patním cesty a koukala do prázdna.Jsem feťačka jenom proto že jsem si párkrát zahulila?Ale on říkal že to trávou začíná.Může se to rozšířit a já dopadnu jako Nelly?Co se stane když se neuhlídám a spadnu do toho po hlavě?Půjdu du děcáku nebo bude moje poslední zastávka v márnici?Musela jsem tam sedět hodně dlouho.Probrala mě ze snění až neskutečná žízeň.Zvedla jsem se ze studené země a procházela se po parku.Obloukem jsem se vyhla křoví.V tuhle dobu by tam sice nikdo nebyl ale i tak je to pro mě nepříjemné místo.
Na poslední chvíli jsem se rozhodla že zajedu za mámou do práce a aspoň an chvíli si zpravím náladu.Nasedla jsem na tramvaj a dojela až před její firmu.Máma vlastní tuhle firmu už neskonale dlouho.Je to naše rodinná firma na výrobu nábytku a vznila už před sto dvaceti lety, kdy jí založil můj pra pra děda.Až budu dospělá zdedím jí po mámě já.Hned před vchodem mě zdravil ten dympatický vrátný.Chodila jsem tady už jako mimino a on mě prý vždycki hlídal.Jsou tady skoro samí důchodci.Všichni mě znají už od plínek.Je to tady jako velké rodina.Vyněhla jsem po schodech do patra s kancelářema a zastavila se u recepce.,,Ahoj Nikol.Jdu za mámou jo?“ Nikol položila telefon a zbystřila.,,Máma tady ale není.Vzala si před hodinou volno ale neříkala kam jela.“ Otočila jsem se a vydala se zpátky k výtahu.Zamávala jsem na Nikol a sjela do přízemí.Rozloučila jsem se s vrátným a metrem jela domů.Nemohla jsem jí ani zavolat, protože jsem už měla překprčený paušál.Dorazila jsem domů něco kolem třetí odpoledne.Mámino auto stálo před garáží.Měla jsem radost že je doma.Aspoň si s ní pokecám o Nelly.Vrazila jsem do dveří a zakopla o kufr.,,Kurva co to je?!“ Neudržela jsem se a zanadávala na tašku, která ležela předemnou.Ty boty odněkud znám.Zvedla jsem pár bot nad hlavu.Odkopla jsem tašku na bok a šla do kuchyně.Není to snad to, co si myslím.Vešla jsem dovnitř a máma zrovna vybíhala s hrnkem kafe do obýváku.,,Ahoj broučku.“ Zalezla do obýváku a já jsem šla za ní.,,Co ten tady dělá?!“ Spadla mi huba udivením, když jsem viděla otčíma ovázaného obvazema,jak se válí na sedačce a máma kolem něho poskakuje.,,To je milé přivítání dcerunko.Co si tady dělala celou dobu?“ Jeho falešný zájem mě ani trochu neudvivuje. ,,Nic,teda, skoro nic,sháněla jsem nějaká čísla na pohřební služby,ale jak vidím nebude to už potřeba.Škoda.“ Otočila jsem se na patě a utekla do pokoje.,,Shayne!Jsi normální?!“ Slyšela jsem mámin křik za sebou.Zamkla jsem zasebou dveře a bouchla sebou na postel.,,Kurva!Kurva!Všechno se mi sere!“ Hlavu jsem schovala pod polštář a nadávala na celý život.