54.,55.,56. stránka
Cestou nahoru jsem se zastavila před zrcadlem, kde jsem ještě nedávno napsala rtěnkou že se zěmním od hlavy až k patě.Bylo to v podstatě na úkor Nathana.Přála jsem si být jeho holkou a celá se změnit.Naprosto dokonale mi to vyšlo.Až na jednu maličkost.Totálně mi to zpřeházelo život na ruby.Vytáhla jsem z kapsy kapesník a snažila se zaschlou rtěnku dostat ze skla.Výborně Shayne! Teď přes to nevidíš ani sama sebe.Hodila jsem kapesník do koše a šla si sednout k počítači.Zítra je zase škola a mě se nechce ani učit.Nathan sice odjíždí ale bohužel ho tady očekávám každou chvílí, když mi v parku sliboval že dorazí a budeme spolu celý víkend.Kéžby měl sklerozu.Byla bych mu neskutečně vděčná.Přihlásila jsem se na icq a přečetla si nové zprávy od děcek ze třídy.Písemky,testy,zkoušení, jedno lepší než druhé.Byla tady zpráva i od Daniela.Napsal mi jestli bych ho nemohla doučovat angličtinu.Je zvláštní že zrovna on,jedničkář chce doučovat odemně, když mi hrozí trojky.Odepsala jsem mu že já sama bych potřebovala doučit a odhlásila se.Vlastně tam ani nikoho nečekám.Skoro nikdo tam není přihlášený.Všichni ještě určitě spí po sobotních pařbách.Koukla jsem na svůj e-mail a zjistila, že mi přišly už tři upomínky z knihovny.Už jsem tam nebyla asi dva měsíce.Ti si mě vychutnají s tím penále.Otevřela jsem nové okno a přihlásila se na školního bakaláře.Deset nových známek mě moc nepotěšilo.Ještě že máma neví že něco jako žákovská na netu existuje.Nahlídla jsem do absenčního listu a nestačila se divit.Ta kráva třídní mi dala dvanáct neomluvených hodin.Musím zítra jít do školy jinak to bude stále naskakovat! Jenže přece nemůžu jít za mámou a říct jí ať mi jen tak napíše omluvenku na neomluvené hodiny.Chce to jiný postup.Chtě nechtě, budu to muset zfalšovat.Dostaly jsme přece omluvné listy.Naši mi ale píšou omluvenky do bakaláře.Máma neví o tom, že mám ještě jeden papír.Prohrabala jsem snad všechny možné šuplíky v pokoji a nakonec jsem ho našla.Otevřela jsem sešit z chemie a nacvičila si podpisy od mámy.Myslím že třídní nic nepozná.Rozhýbala jsem zápěstí a svižným písmem napsala zdělení a do další kolonky jsem přidala můj autogram.Je to v klidu.Klidně si můžu chodit za školu, a naši nic nepoznají.Rychle jsem schovala papír pod matraci a spiklenecki se na sebe usmála.Šikulka.Na mobilu se mi ozval nepřijatá hovor.Otevřela jsem seznam a viděla neznámé číslo.Nijak mě to neudivilo,protože neznámá čísla jsou na denním pořádku.Hodila jsem mobil na postel a ještě než stačil dopadnout, rozzvonil se znova.Zase to stejné číslo.V zásadě je nezvedám ale nakonec proč neudělat vyjímku?Zvedla jsem to a nervozně řekla to svoje klasické ,,No?“ Z druhé strany drátu se ozval Michal! ,,Ahoj Shayne.Dneska se na naší zahradě koná garden party tak jsi zvaná.V sedm hodin je sraz za kostelem.Doufám že přijdeš.“ Garden party v neděli? To bude fajn alespoň se nebude pít. ,,A bude tam Nathan?“ Nechce se mi tam moc jít pokud tam on bude. ,,Jé,vy dva se asi máte hodně rádi že jo? Jasně že tam bude už se na tebe těší.Pa.“ Jako bych to nečekala.Pokud tam bude Nathan, Michal si mě ani nevšimne.Potřebuju aby už odjel abych já měla volné pole působnosti.Dneska v sedm večer?Jestli řeknu našim kam jdu, nepustí mě, jestli jim řeknu že jdu jenom ven, řeknou ať jsem do devíti doma.Chce to lepší nápady.Proč si tak trochu neotestovat mojeho nového brášku?S ním mě přece naši musí pustit.Stačí aby to schválil Marian a máma se pak samo sebou podřídí.Musím ale jednat rychle.Vyběhla jsem na chodbu a postavila se na zábradlí. ,,Marku?!Jsi tam?Halo!“ Křičela jsem po celém baráku a přitom balancovala na náměstí.Marek vyběhl na schody a chytil mě za pas abych ještě nepřeletěla.,,Co hulákáš?“ Odtrhla jsem se z jeho sevření a spustila na něho moje plány. ,,No tak prosím.Je to pro mě moc důležité!“ Mrkala jsem na něho, zkoušela jsem na něho laškovné a psí oči ale prvních deset vteřin vypadal jako že ho o moc nezajímá. ,,No ale zaručuješ mi že tam budou přinejmenším tak hezké holky jako ty?“ On snad taky myslí jenom na to jedno. ,,Jasně že budou.A mnohem hezčí!A taky je většina z nich pořádn+ nadržená.“ Mrkla jsem na něho spiklenecky a zalezla zpátky do pokoje.Netrvalo ani pět minut a Marek se vrátil do mojeho pokoje.Sedl si ke mně na postel a zadíval se na mě. ,,Na co koukáš?“ Pochybně se usmál a olíznul si rty.,,Slyšel jsem že jsi pořádně zkušená.“ Teď se na mě jako vrhne nebo co?Ať to ani nezkouší! O něco se pokusí a je mezi náma konec! Nadzvednul se v kolenou a já jsem si hned odsedla o metr.,,Kam jdeš?“ Zasunul si ruku do zadní kapsy a vytáhl malinkou krabičku.Otevřel jí a vytáhnul mikrotenová sáček a v něm byl prášek.Byl nažloutlý.Nic takového jsem nikdy neviděla.Vedle v sáčku bylo asi deset jehel ještě originál zabalených.Nechyběly ani stříkačky.Marek odšrouboval z pet láhve zátku a položil si ji na koleno.Nasypal do ní prášek a porozhlídnul se po pokoji.Vzal mi z okna konev na kytky a nasál do stříkačky trochu vody.Nasypal do ní prášek a párkrát protřepal.Odepnul si pásek a podával mi jehlu i s páskem.,,Ukaž jak si odvážná.“ To mám doma brát drogy? ,,Co je to?“ Nikdy jsem neviděla nic jiného než mariánku, pervitin a trip. ,,To je herák moje milá zlatá.“ Heroin?Kde se dostal sakra k heráku?Vždyť tady v česku je to po kokainu druhá nejdražší látka.Tohle je sen všech feťáků! ,,Jaké jsou účinky?“
,,Jaké by byly?Normální,jako u perníku.“
,,Nemůže se mi nic stát?“
,,Né.Nemůže.Kdybych nevěděl co to je, nedával bych ti to.“
,,Tak jo.Ale ty první.Ještě jsem si nikdy nepíchala.“
Podala jsem mu jehlu zpátky a on si suveréně vyhrnul rukáv.Stáhl si ruku opaskem a párkrát zapumpoval.Prstem si nahmatal žílu a jako by se nic nedělo, vjel si pod kůži jehlu.Půlka obsahu stříkačky byla v něm.Vytáhl jí a zatlačil párkrát prstem. Otřel jehlu do kapesníku a podal mi to. ,,Neumím si píchnout sama injekci.“ Jak se znám, rozcupovala bych si celou žílu.Poposedl si kě mě a stáhl mi ruku opaskem.Chvíli mi trvalo než se žíla ukázala ale jeho to nijak nevyvedlo z míry.Píchl mi jehlu do žíly a vtlačil mi do těla zbytek obsahu.Schoval věci zpátky do krabičky a šel jí schovat do svěho batohu.Najednou se dole u dveří ozvaly hlasy našich.Máma volala Marka aby jim šel pomoct s věcmi.Seděla jsem na postely a jako tvrdé ypsylon čekala na účinky.,,Lehni si na postel a lež.Řeknu jim že ještě spíš.“ Žduchl do mě a zavřel za sebou dveře.Chvíli jsem ležela na postely a koukala do stropu.Za nějaký okamžik se mi začalo před očima dělat mlha.Hlava se mi začala točit a klepaly se mi nohy.Najednou mi byla strašná zima a od žaludku se mi dělalo hrozně zle.Vyletěla jsem z postele a tak tak doběhla na záchod.Všechno co bylo ve mně letělo ven.A ještě jednou, a ještě.Celá bledá a vysílená jsem seděla u záchodu a opírala jsem se o dveře.Co minutu mě natáhlo ale ven už nemělo jít co.Asi po dvaceti minutách, jsem po sobě spláchla a byla jsem v pohodě.Najednou jako by mi nic nebylo.Nějaké krátké účinky na herák.A hlavně divné.Umyla jsem si zuby a sešla dolů.Všichni seděli v obýváku a evidentně se dobře bavily.Marek nejspíše vyprávěl jakousi historku a všichni se smály. ,,Shayne!Ty ses už probudila?“ Máma si mě konečně všimla. ,,Ahoj.Nechci vás rušit ale mohla bych si na chvíli pujčit Marka?“ Podívala jsem se na něho a rukou mu dala gesto aby vypadl. ,,Omluvte mě.“ Zvedl se z pohovky a šel za mnou. V kuchyni jsem ho chytla pod krkem a dívala se na něho vražedným pohledem. ,,Co si mi to dal ty zmetku?!“ Marek se začal smát a odstrčil mi ruce pryč od jeho těla. ,,Co co? Nelíbilo se ti to?“ Smál se mi do ksichtu.Herák to stoprocentně nebyl. ,,Jasně!Líbilo!A tobě se to taky bude líbit až po mě teď půjdeš umývat ten hajzl!“
,,Snad ti nebylo blbě.“
,,Jakto že tobě nic není?Jakto že to naši nepoznaly?Měl si víc než já.“
Marek si sedl na židly a hlavu si schoval do dlaní.
,,Snad sis nemyslela že to byl herák!Ten přijde až večer!“
Nebyl to herák?
,,Co to bylo?“ Sedla jsem si an židly naproti němu a koukala na něho.
,,Byla to obyčejná žlutá křída.Podle barvy to nepoznáš, podle vůně a chuti už jo.“ Křída?! Co je to za hovadinu? ,,Jakto že tobě nic nebylo?!“
,,Jednoduše jsem už zvyklý na horší hnusy než jenom křídy.“ Zvedl se a odešel opět za našima do pokoje.