Druhý den bez NĚJ='(
Pořád si ještě neuvědomuju že tady se mnou můj kočičák není... Je to tady prázdné bez něho.. Pořád čekám před spaním, kdy mi skočí na postel, půjde zamnou, lehne si mi na záda, položí mi hlavu na rameno a bude vrnět dokud neusneme='(. Pořád ho vyhlížím. Když vlezu do dveří, čekám že bude sedět na botníku a koukat na mně, že mi vleze na záchod a bude se chtít mazlit...že mně bude okukovat v koupelně a chodit zamnou všude='( Chybí mi když můžu říct ,,CUKŘÍ, JDEME VEN." a on už nastartovaný čeká u dveří a chce popruhy='( Chybí mi to jeho šílené mrouskání, kvůli kterého jsme noci nespaly, kvůli kterého mi nčil žaluzie a shazoval kytky z okna, kdy vražedně škrábal sedačku a chodil si ochotně pro výprasky='(
Nikdy nezapomenu, jak zamnou všude ještě na baráku chodila... Prvně to začalo jen tak do večerky kousek, tam se schovala a počkala až vylezu, zacinkám klíčema a ona šla zase semnou jako pes. Potom semnou chodila dokonce i do školy. Snažila jsem se jí utéct ale marně. Šla skoro až ke škole, tam se schovala do křoví, kde čekala 6 hodin a zase šla semnou domů jak sem zacinkala! =) Jednou semnou šla i se psem na procházku=) Dlouhouuu... Každý se koukal že mám psa a za náma šmáruje kočka.... Domů přišla s jazykem na vestě=) Nikdy by mi neutekla... Byl to můj nejlepší přítel, kterého mi nikdy nikdo nenahradí. Vypiplaná od koťátka neustálým kontaktem a mazlením. Nebylo dne, kdy by nespala semnou v posteli, a kdy bych na ní náhodou zapomněla, v noci se složitě provlékla oknem v pokoji a šup rovnou do postele. Když jsem byla na praxi 3 týdny, pořád chodila do pokoje a mňoukala. Ani jednou tam nespala.
Když párkrát nepřišla třeba tři dny domů, toulala se někde s kocourama, byla jsem na nervy. Pomalu jsem vypisovala letáky ale nakonec se vrátila a už se ode mně nehla. Když jsme se odstěhovaly, a já musela na praxi, zůstala tři týdny na baráku sama. My jsme už bydlely v paneláku. po 3 týdnech jsem se pro ni vrátila a nemohla jí nikde najít. Chodila jsem po ulici,volala, hledala a už brečela. Nakonec mi přiběhla naproti a už mně nehodlala pustit. Nikdy mně nezradila. Pořád jsem ji brala a beru jako kotě, jako moje mimino. K nikomu z rodiny neměla takový vztah. Všude musela být se mnou. Každý se divil jak viděl u paneléku kočku, co chodila na vodítku poslušně jako pes. Sotva jsem přišla ze školy domů, hned musela být u mně v pokoji. Strašný mazel. Se vyvalila na záda, vypnula bříško a starej se=) Nejlepší bylo když jí hrabalo a musela prolítat celý byt, vyskákat na všechny skříně a shodit všechno...=) Ve všem mi tu strašně chybí. Tu noc jsem ani nemyslela na to, že by to nemusela přežít. Věřila jsem že je to bojovnice a silná. Nechápu co se zvrtlo ale do poslední chvíle jsem jí věřila. Nedokázala jsem si představit co by se stalo kdyby.... Věděla jsem že bych se zhroutila...Patří do stejné linie jako třeba moje rodina, nebo můj přítel...Nepostradatelný kus mého srdce. Jsem si jistá, že žádná jiná kočka by nebyla jako ona. Cukřík byl jedinečný, vyjmečný, oddaný.... Nebyla falešná a chladná jako jiné kočky. Bylo to zvíře, co v sobě mělo srdce, a kus člověka. Nechci už jinou kočku v představě že tím zaplácnu Cukříka. Byla jediná a žádnou jinou nechci. Stejně jako byl pan Králík, tak bude i muj kocurek. JEDINEČNÝ!
Věřím že na mně kouká z kočičího ráje a nesjpíše si to tam užívá.... Doufám v to. Hlídá mně jako vždycky když mi někdo ubližoval nebo jen lechtal... Cukřík se přiřítil a neváhal do škodníka zatnout drápky... Ochranář můj =o* Tak jsem se těšila že spolu prožijem léto venku a v doprovodu Goldie budeme chodit ven....
Miluju tě kočičko moje, a vždycky plo měn budeš jediná! Ale neodpustím si, že jsem ti to provedla...='( A nevím kdo po tobě bude dojídat ty granule pro kastráty, co jsem ti pořídila=) Tvoje mamina je nějak nechce=) Hrůza=)
Měj se tak klásně dupinku můj úžasný a věř, že na Tebe pořád myslím a nedokážu tě dostat ze srdíčka...Všechno mi tě tady připomíná='( Chybíš mi, jen ty jsi byl opravdový přítel, který nikdy nezradil='( Tak moc mi chybí věta ,,Cukřííí, dupíííí, pojď zamnou..." ='(='(='(='(
MLUJU TĚ!