Egypťanka
EGYPŤANKA
Byla nádherná, úžasná, citlivá a vyzařovala z ní energie, avšak byla hluboce týraná a zneužívaná.
Dívka jménem Anya…
Psal se minulý rok v létě, a já jako vždy měl odjet na firemní dovolenou, námi nazývanou spíše pánská jízda kdesi v pustině bez jakékoliv dámské prezentace a společnosti. Letos byla volba jasná.
Egypt.
Naše soukromá nemocnice se dělí na pánskou a dámskou část, ale ta pánská se dělí ještě na ty nešťastné ženáče, kteří s námi nesmějí, potom na ty ženaté, ale ženami naprosto ignorované, nesměli chybět ani ti, kteří se do chomoutu chystali jako já a nakonec ti, kteří si jeli vysloveně užít tří týdenní dovolené.
Jako každý rok tak i tento nebyl jiný. Opět zasedala porada nás tvůrců života a vášnivě se diskutovalo, kam letos vyrazíme. Bez mé účasti se rozhodlo o Egyptě. O třech týdnech za mořem, kdesi uprostřed velbloudího ráje. Fajn, řekl jsem si, tam jsem ještě nebyl.
Týdny uběhly, a já, tak obyčejný doktor ortoped, jsem se na letišti loučil se svou nastávající ženou. Bella plakala, jelikož nemohla jet se mnou a její ženská ješitnost a žárlivost jí ubíjela. Nemyslím si, že chtěla strávit tři týdny po mém boku, ale chtěla tam jet proto, aby o tom mohla povídat kamarádkám a při nejlepším si koupit nějakou tu šik kabelku, kterou jí zase bude obletovat celý dívčí klub.
Popleskal jsem svou milou po zadečku a slíbil ji, že se vrátím sám a nenamnožen nikde jinde. Se slzami v očích mně chtě nechtě musela pustit do letadla na třetí kapitánovo vyzvání.
,, Hej, Danieli!“ Hlas za mými zády mi připomněl ten líbezný zvuk hlasivek mého věčně notorického přítele gynekologa Jaspera.
,, Sedni tady, starý brachu!“ Poklepal rukou na sedačku vedle něj, a já marně hledal na letence místenku. Nechtěně jsem sebral místo jím předem určené a tupě se zadíval dopředu před sebe.
,, Taky se už těšíš co kamaráde? Ty egyptský buchty a všechno okolo. Páne jo, to bude mejdlo.“ Jasper, mladý skoro ani né třicetiletý mladík, neměl na mysli nic jiného, než to ženské přirození. Snad ve všech barvách, tvarech a vůních. V tom jsem ho obdivoval. Byl gynekolog. Musel pozřít všechno, co mu přišlo na stůl. Já jsem ,,jen“ ortoped. Léčím nanejvýš kyčle. Výše se nedostanu. I když pochybuji, že bych se chtěl u některých žen dostat výš než ke kyčlím.
,, No jo, Jaspere, zapomínáš, že já jsem už skoro pod chomoutem.“ Vzdychl jsem mu do ucha a prohlížel si sluchátka před sebou, v domnění že bych je mohl v krizi nejvyšší nouze použít.
,, Takhle si kazit život!“ Na jeho typickou větu jsem neměl už po těch letech co dodat.
,, V letadle spím pokaždé jak mimino, tak doufám, že ti to nebude vadit, že si s tebou nemůžu povídat.“ Byl jsem rád, že jsem slyšel tuto spásnou větu. Po chvíli se otočil a myslím, že už nevnímal ani hlášení pilota.
Užíval jsem si nádherný pocit letu. Neseděl jsem v letadle poprvé, ale do Egypta jsem si vždycky přál letět. Jen Bella nesdílela stejný pocit, kvůli moskytům. Taky mně pečlivě vybavila vším, co odpuzovače komárů jen připomínalo.
Letadlo se pomalu blížilo ranveji a Jaspera probudilo až drkotavé dosednutí na pevnou zem. Pasažéři se roztleskali a já v tu chvíli nemyslel na nikoho jiného, než na Carla, našeho ušního.
Na letišti v Hurghádě nás čekalo malé občerstvení čajem. Při polední výhni si Američané jako my nemohou přát nic jiného. Opravdu…
Nechápavě jsme pokukovaly po ženách, které nám nosily stále další konvičky a my spíše ze slušnosti, než ze žízně všechno vypili. Velice spokojené byly jejich obličeje, když viděly, že nám ten přeslazený lektvar chutná.
Většina z nás už doufala, že se zchladíme u moře, nebo aspoň v hotelu. Byla před námi ještě dvou hodinová cesta do nitra pouště.
V autobuse bylo dusno. Dusněji než při vizitě. Náš zájezdový autobus měl poruchu, proto přijel ten ,,nejlepší“ autobus egyptských dopravních linek. Za prachově šedými okny jsme byli jako ve skleníku. Slunce se do nás opíralo, a nám to připadalo, jako by ta zlatá koule mířila jen na nás. Je pravda, že jiná možnost ani nebyla, když jsme projížděli pouští, kde byl strom co dva kilometry. Mouchy kolem nás poletovaly, a já si vzpomněl na mojí Bellu, která by šla raději pěšky, nebo na velbloudovi. Vytáhl jsem jeden repelent v domnění, že bych si mohl pomoci od tak tíživé situace. Po autobusu se ozvalo pár zastříknutí a všichni kolem mě se opravdu otravných much zbavili. Všechny jsem je měl na sobě já! Ten Egyptský hmyz byl jakýsi podezřele odolný. Vůně repelentu je přilákala ještě více a já byl ulepený od spreje a ještě k tomu obalený v muším těstíčku. Hotová mucholapka. Celý autobus se mohl potrhat smíchy a já Vám garantuju, že jsem z autobusu vyběhl jako první.
,, Wau Danny, ty seš hotová babalapka!“ Jasper se mohl před hotelem potrhat smíchy. Odehnal jsem od sebe poslední zbytek ,,kamarádek“ a vydal se k tomu nádhernému, obrovskému hotelu. Tři týdny all exklusive, to si hodlám užít. Ale bez Jaspera…
V obrovské vstupní hale to jen svítilo. Nádherné zlaté lustry, zlaté klenby a červené koberce. Všude kolem spousta turistů ale taky žen, zahalených až po krk v jejich tradičním oblečku. Naráz se k nám pár žen vrhlo. Sebraly nám zavazadla a odnesly je do výtahu.
,, Super! Dívčí hotel!“ Jasperovi nemohlo uniknout opravdu nic.
Zarazil jsem se u mladičké dívky, která se snažila sebrat kufr mně. Chvíli jsem ho podržel v ruce a zadíval se jí do očí. Okamžitě je sklopila a pokorně požádala o zavazadlo. Spustil jsem ruku z tašky a mladá kráska se odporoučela za ostatními.
Vyzvedl jsem si klíče od pokoje a hned zjistil, že jsem na pokoji sám. Skvělá zpráva. Další přišla hned v zápětí, když měl Jasper pokoj o patro výš. Rychle jsem sesbíral zbytek tašek a batoh a spěchal k výtahu. Jen jsem se ohlédl, stál Jasper u jedné z žen a svými pohledy jí nenápadné zajížděl pod oděv. Od něho se držet raději dál.
Pokoj byl nádherný. Obrovská postel stvořená akorát tak pro dva, luxusní koupelna vykládaná mramorem, přepychová rohová vana. Už jen ta nahá Afrodita v ní chyběla. Tiše jsem zalitoval, že se mnou moje snoubenka není. Ale nač truchlit. Jsou to jen tři týdny a mám je sám pro sebe. Vybalil jsem si puntičkářsky věci do poliček a do skříní a uložil se na postel. Zadumaně jsem přehlížel hromadu prospektů, které ležely na lůžku předem přichystané. Byla to samá vyjížďka do Káhiry, do pouště, čtyřkolky, aqvapark. Zaujal mně leták, na kterém byly vyfoceny mladé dívky, které své tělo propůjčovaly turistům. Nádherné mladičké egypťanky. Zahodil jsem letáky na zem a šel prozkoumat zbytek hotelu.
,, Danny! Kámo! Pojď, jdeme na pivko!“ Jasper se za mnou hnal přes celou chodbu a nadšeně mně zval na šálek teplého piva. Obajl jsem Jaspera kolem ramen, a měl jsem docela radost, že jsem natrefil zrovna na něj.
,,Koukni, ty ženy. To je moje smrt. Jestli přežiju tyhle tři týdny kamaráde, garantuju ti, že z gynekologie přejdu na pitevnu.“ Obcházely jsme halu hotelu a sledovaly nádherné turistky s opáleným tělem. Nakonec jsme došly až do hotelové restaurace. Příjemná místnost chlazená klimatizací a podle nabídky měli i Coca- Colu.
,, Dobrý den, dáte si něco?“ Arabka a umí anglicky? A tak plynule? Žena okolo třicítky byla zahalená od hlavy k patě v hábitu, jen obličej měla odkrytý. Pohlédli jsme na sebe s Jasperem a jednoslovně řekly
,, Pivo!“
Vrchní servírka pokorně pohodila hlavou a za barem dala hlasitý rozkaz na dvě piva. Jako u nás v Mc Donald’s. Neuběhla ani minutka a k našemu stolu se hnala mladá ženština. Opět zahalená do bílého hábitu. Trošku pokulhávala na jednu nohu, ale odvážně balancovala s tácem a sklenicemi piva. Položila skleničky na stůl a ucítila můj pohled v jejích očích. Na malou chviličku se pohlédla do těch mých a nejspíše si uvědomila svou chybu. Blesku rychle přetáhla roušku přes nos a očima těkala po stole. Ruce se jí roztřásly, ale pohled se změnil v ledový. Rychle odcupitala za bar, ale já jsem na její postavě visel pohledem. Ještě jsem nikdy neviděl tmavou, opálenou Egypťanku, aby měla tak překrásně modré oči. Zářily přes celou místnost a musely zaujmout snad každého muže. Jasper si už vychutnával ledově chlazené pivo, ale já pořád koukal za bar. Její nadřízená zrovna rozčileně máchala rukama a snažila se něco vysvětlit.
,, Pij!“ Vyrval mně z úvahy Jasperův hlas. Vzal jsem skleničku do ruky a zhluboka si lokl.
,, Co je ti?“ Snažil se na mně dorážet.
,, Viděl si jí?“
,, Koho?“ Jak jí nemohl vidět proboha?
,, Tu mladou holku s těma nádhernýma očima.“
,, Tu mulatku?“
,, Je to Egypťanka ty idiote. Ale nádherná.“ Znovu jsem lokl ze sklenice a než se Jasper stačil vzpamatovat, šel jsem rozvážně k baru. Údajně pro vodu.
Mladá dívka stála dál od baru a nedůvěřivě mně pozorovala.
,, Pán má nějaké přání? Obsloužíme Vás u stolu.“ Stará servírka byla nesympatická jako noc. Stále jsem byl pohledem na té dívce.
,, Ne, to je v pořádku. Chci jen vodu s sebou na pokoj.“ Servírka máchla rukou a moje tajemná slečna mi hned podala láhev vody. Ovšem teď se vpíjela pohledem stále do koberce. Ani se nepodívala. Slušně jsem poděkoval a šel zpět ke stolu.
,, Co to mělo bejt Danieli?“ Jasper byl evidentně v šoku, ale ani já jsem nevěděl, co mně to popadlo.
,, Uvidíme se u večeře! V šest!“ Zakřičel za mnou, než se stihly zabouchnout dveře od restaurace
Co mně to popadlo? Proč jsem jí nemohl dostat stále z hlavy? Mám přeci Bellu, ale tahle dívka mně zaujala snad vším. Je jako Šeherezáda. Ležel jsem na posteli a přemýšlel o té mladé servírce. Uvidím jí ještě někdy za pobyt?
Odpoledne jsem se vydal na procházku po pláži a kolem hotelu. Procházel jsem se okolo moře a pozoroval lidi kolem sebe. Hlavně Arabky, u kterých jsem zkoumal, že žádná nemá tak nádherné oči, jako ona. Moře se lehce vlnilo pod západem slunce. Lidí na pláži ubývalo a na hotelu se rozsvítily první světla. Bylo půl šesté, když jsem se vydal zpět na hotel na večeři.
Sál s restaurací byl nabitý. Všichni už hladově seděli u stolu a čekali, co se přinese na stůl. Můj první pohled směřoval za bar, kde jsem hledal tu podivnou krásku. Nebyla tam. Sklesle jsem šel po hlase Jaspera, který mi hrdě držel místo.
,, Tak co Jaspere, kolik ženských už si sbalil?“ Musel jsem odlehčit situaci, aby si nemyslel, že jsem podezřelý.
,, To ti teda povím! Jsem tady ani né tři hodiny a už mám pár docela slušných a vyvinutých adeptek. Hned jsem jim nabídl vstupní gynekologickou prohlídku zdarma.“ Pozoroval jsem Jaspera, jak se snaží nabrat z mísy kraby a při tom vykládá o pohlavním ústrojí.
,, Odkud jsou?“
,, No nic moc kamaráde. Jedna je z Anglie, ale proporce nic moc, dvě jsou češky, kamarádky, ale s něma se dá domluvit snad jen francouzsky, jestli to chápeš.“ Jasper byl hrdý na svoje lovecké úspěchy a rád se s něma chlubil.
,, Jo rozumím.“ Vůbec mně nezajímalo Jasperovo tlachání, ale bylo to lepší než mlčet.
Celou večeři jsem byl pohledem u baru a chtěl zachytit jakýkoliv pohyb, který by mi naznačil, že ta dívka je tady. Celou hodinu jsem seděl nad jídlem, ale neměl na něho ani pomyšlení. V takových vedrech se nedá pořád jíst. Sebral jsem si na talíř pár krevet a šel si sednout ven. Na pláži bude lépe než v té přeplněné restauraci.
Na pláži už byla skoro tma. Jen pochodně, které hořely v písku byly úžasné. Tupě jsem pozoroval jejich záři a nabíral do plic čistý vzduch. Z mého dumání mně vytrhl až křik. Byly to ženy. Nejspíše dvě, ale mohly být i tři. Pomalu se blížily mým směrem a jejich křik se stupňoval. Odložil jsem z kolem talíř a zaposlouchal se do ticha. Chvíli po sobě křičely anglicky, chvíli zase arabsky. Kousek od místa kde jsem seděl, zahnuly k hotelu. Tam se zastavily u jedné stěny osvětlené loučí. Rozeznal jsem tři osoby, ženy. Měly sice hábity, ale neměly překrytou tvář. Dvě ženy byly staré a křičely na tu třetí. Zadíval jsem se blíž a rozeznal tu mladou barmanku, která mi tak ležela v hlavě. Otočil jsem tělo směrem k nim a pozoroval co se bude dít. Dívka byla obklopena dvěma starými ženami a obličej si schovala do dlaní. Po chvíli se intonace ještě zvýšila a dívka si bránila hlavu rukou. Po vteřině se na její hlavu snesla smršť pohlavků. Nebyly to něžné pohlavky ale spíše pořádně mířené facky. Jedna z žen dokonce sebrala ze země hrubý klacek a několikrát tu mladičkou praštila do žeber vší silou. Egypťanka se skácela k zemi a zůstala ležet. Druhá žena na ní plivla a obě dvě s rámusem odcházely. Postavil jsem se, ale nebylo na mně vidět ve stínu palmy. Dívka ležela na zemi, schoulená do klubíčka a její vzlyky šli slyšet snad i do hotelu. Ohlédl jsem se, jestli okolo nikdo není a pomalu vykročil k ní. Hned jak uslyšela moje kroky, zvedla svoje smaragdově modré oči podlité slzami ke mně. Ani jsem se nenadál a už utíkala vchodem pryč.
,, Počkej!“ Rozběhl jsem se za ní, ale zabouchla za sebou vchodové dveře. Zůstal jsem stát před hotelem. Po chvíli sem se vrátil k místu, kde ležela, a kde se teď lesklo několik kapek krve a malý rubínově červený náramek. Musela ho ztratit, když jí ty dvě mlátily. Sebral jsem ho do kapsy, a krev zasypal trochou písku. Potom jsem se odebral zpět na svůj pokoj, pevně rozhodnutý, že jí další den najdu a pomůžu jí. Nikdo se přeci nesmí bít. Kraj nekraj.
Další dny byly beznadějné. Mladá dívka se nikde ani neukázala. Při jídle jsem stále hleděl po sále, ale po ní ani vidu, ani slechu. Celý týden. Až ve středu druhého týdne jsem jí viděl na chodbě. Měla na sobě černý hábit a v ruce koště. Dělala na hotelu dokonce i uklízečku. Chvíli jsem vyhlížel zpoza rohu, a můj doktorský osud se opět projevil. Zkoumal jsem její bolestivou chůzi, kterou se snažila zakrýt. Bylo mi jí tak líto. Prohlédla mně po chvíli, když se otočila mým směrem. Vylezl jsem zpoza rohu a ona zase rychle utekla. Nevěděl jsem jak se k ní mám dostat, nebo jak jí oslovit. Co jí říct?
Další dny byla u servisu večeří a oběda. Zpoza baru ale nevylezla. Jasper se už ani neukazoval, takže mi bylo jasné, že ten už snídá a večeří s nějakou ženou na pokoji. Seděl jsem u stolu sám a jídelna už byla poloprázdná. Stále jsem přemýšlel jak jí dostat blíže.
Další dva dny uběhly. Většina chlapů, kteří se mnou přijeli, už na hotelu nebyli. Odjeli na různé výlety a poznávací zájezdy. Zůstal jsem na hotelu skoro sám. Dnešní večer měla být v sále zábava. Nějaký karneval či co. V domnění, že bych zde mohl dívku potkat, jsem svou účast potvrdil. Ještě přes odpoledne, jsem se jel projít do města, kde jsem chtěl koupit něco Belle a pro rodiče.
Večer jsem stál před sálem jako první. Rudá, zelená a modrá světla ozařovaly salonek a dlouhé rautové stoly byly přichystané pro občerstvení. Posadil jsem se na sedačku a rozhlížel se po výzdobě. Netrvalo dlouho, a všichni hosté seděli na svých místech. Na řadu přišlo taneční vystoupení, kouzelníci, fakíři, velbloudi a všechno možné. Zakončení večera bylo pouze pro pány. Úžasný striptýz. Říkal jsem si, že pro skoro ženatého muže, není tento typ zábavy vhodný. Byl jsem na odchodu, když začala hrát písnička a všude po místnosti se rozlétly mladé Arabky jen v hábitech. Všechny se seřadily na stolech a baru a začaly divoce tancovat. Pozoroval jsem kolegy, jak hltali každý kousek prádla, který letěl pryč. Mé oči sjížděly krásy Arabek, až jsem narazil na tu, kterou jsem hledal. Zářila mezi ostatními a dělala striptýz?! Postavil jsem se do dveří a visel pohledem na jejím těle. Nesvlékala se do naha tak, jako ostatní ženy. Měla na sobě úžasné červené šatičky a pohupovala se do rytmu. Ke konci striptýzu moderátor představil všechny účastnice.
Anya!
Tak se jmenovala. Anya, to jméno mi hrálo, přímo zvonilo v uších. Anya, Anya, Anya, Anya…
Striptýz skončil a Anya se ztratila do zákulisí. Vracel jsem se zpět na pokoj, a měl další povolání, které mladá dívka dělala.
Na pokoji mně do očí bila karta, na které byla nabídka dívek na pokoj. V hlavě se mi zrodil ďábelský plán. Bude mezi nimi i Anya? Nechtěl jsem se s ní vyspat. Chtěl jsem jen zjistit její osud, její život. Jako hladová šelma jsem se vrhnul po telefonu a vytočil číslo recepce.
,, Recepce, můžu Vám pomoci?“ To víte, že můžete.
,, Chtěl bych si objednat společnici na pokoj číslo 221. Ale mám požadavek.“
,, Ano pane, už předem bude splněn.“ Doufám, že ano.
,, Chtěl bych společnici jménem Anya. Šlo by to?“
,, Anya?“ Žena změnila naráz ton a zněla dosti překvapeně.
,, Ano, Anya.“
,, Dobře pane. Na kterou hodinu?“
,, Na jedenáctou.“ Mám hodinu na vymyšlení plánu A i B.
,, Dobře pane. Nashledanou.“
Byl jsem až přespříliš rozrušený, než abych mohl myslet na cokoliv jiného. Ta nádherná slečna bude za chvíli v mém pokoji. Ovládnu se? Dokážu říci ne, a ustanu myšlenkami na Bellu?
Na dveře se ozvalo zaťukání. Je to tady! Srdce se mi rozskočilo jako divé, když jsem spatřil Anyu v černém krajkovém korzetu, s rudě červenými podvazky a nahou a vysokými podpatky. Její pohled byl překvapený, když na posteli viděla mně. Byla hodně rozrušená. Konečně jsem si jí mohl prohlédnout bez hábitu. Bez toho pytle, ve kterém i tak byla krásná. Její postava byla souměrná, nádherná, opálená a tvarovaná. Její dlouhé hnědé vlasy spadaly přes ramena až k prsům a její modré oči zářily. Jako hvězdy. Musela neskutečně trpět v těch nepohodlných botách. I když měla černé silonky, šli pod nimi vidět šrámy od bití.
Zůstala nerozhodně stát u dveří a nevěděla, kam má jít. Chtěl jsem jí dát pocit bezpečí, ale ona přišla jen plnit svůj úkol.
Odložila šampaňské, které držela v ruce a pomalu přecházela kolem mě. Rukama se pomalu uvíjela okolo tyče, která z postele vedla k nebesům. Lehce vlnila boky do hudby, která hrála. Její tělo se točilo jako had po hladké ploše tyče. Byl jsem omámený.
Po chvíli se její tělo přeneslo doprostřed místnosti. Tam se rukama hladila po celém těle a tančila. Vlnila boky, kroužila pánví, hladila se všude. Nemůžu říct, že jsem nebyl vzrušený, a nebýt mé pohotovosti, dopadlo by to zcela jinak.
Hudba dohrála a Anya přešla ke mně na postel. Ruce ovíjela okolo mého pasu a rty přikládala k mému krku. Moje ruce sjížděly okolo jejího pasu a zad. Tam a zpátky. Bylo to neskutečné pokušení, které mně svádělo.
Chtěla víc, mnohem víc. Vášnivěji mně líbala a nakonec mi chtěla rozepnout kalhoty.
,, Dost!“ Pronesl jsem tiše ale rázně. Chytil jsem jí za obě zápěstí a škubl s ní. Ztratila balanc a dopadla na záda na postel. Snažila se znovu zvednout a pokračovat a naklonil jsem se nad její tělo a znovu a silněji ji držel za zápěstí, které měla za hlavou.
,, Drž!“ Řekl jsem tentokrát už hlasitěji. Zůstala chvíli nehybná.
,, Vaše Americké způsoby milování mně udivují.“ První věta, kterou řekla. Měla tak nádherný hlas.
Znovu se snažila vysmeknout a tak jsem s ní škubl znovu.
,, Přestaň!“ Zadívala se mi do očí a já v tu chvíli věděl, že pokud neuhnu, utopím se v nich.
,, Nechci se s tebou vyspat!“ Její sevření povolilo a ona naráz netušila, co má dělat.
,, Pořád utíkáš, tak jsem nevěděl, jak se mám k tobě dostat. Anyo.“ Dívka změnila výraz na ještě překvapenější.
,, Chci si jen prohlédnout tvoje zranění.“ Chvíli jsem počkal a pak sjel jednou rukou k jejím stehnům. Měla jednu ruku volnou, takže jsem čekal, že mi na tváři přistane facka, ale nic takového se nestalo. Sama pomalu stáhla ruku k té mojí a odepnula si podvazek. Stáhla silonky trochu níže tak, abych měl lepší přístup k ranám. Povolil jsem hned i její druhou ruku a zadíval se jí do krásné tváře. Bála se, ale důvěřovala mi.
,, Kolik je ti let?“ Musel jsem se zeptat. Její zjev vypadal tak křehký.
,, Devatenáct, pane.“
,, Neříkej mi pane. Jsem Daniel a jsem doktor.“ Odsunul jsem jí konečky prstů vlasy, které jí padaly přes oko a při tom se lehce dotkl její sametové tváře. Rychle jsem musel uhnout z jejího pohledu a zadíval jsem se na rány na nohou.
,, Svlékni se.“ Nechtěl jsem aby to vyznělo tak jak to vyznělo, ale Anya to pochopila. Pomalu se svlékala z upnutého korzetu a po chvíli stála v pokoji jen v kalhotkách. Dlouze jsem si prohlížel rány a zkoumal jejich důležitost. Nakonec jsem z tašky vytáhl pár mastí a daroval jí je.
,, Kdo ti to dělá?“ Anya seděla vedle mě na posteli a mazala si rány. Měla jen kalhoty. Její prsa byly nádherná. Bylo těžké z nich spustit oči.
,, Matka a teta.“ Rodina? Proboha co je to za hulváty.
,, Proč ti to dělají?“
,, Když nechci něco dělat, nebo když to dělám špatně.“ Sklopila hlavu a bylo jí nepříjemné o tom povídat.
,, Proč tě zbili tenkrát u toho hotelu?“ Položil jsem jí ruku na rameno, aby mi začala více důvěřovat.
,, Nechtěla jsem jít dělat ten striptýz. A taky proto, že jsem se podívala do tvých očí.“ Bylo mi jí líto snad ještě více. Oblékla si mou košili, která ležela na posteli a chystala se k odchodu.
,, Počkej Anyo.“ Vyskočil jsem z postele a zadržel jí za ruku.
,, Chtěl bych ti nějak pomoct!“
,, Mně už nepomůžete.“ Otočila se a chtěla znovu odejít.
,, Prosím. Sedni si a povyprávěj mi tvůj příběh.“ Prosil jsem skoro na kolenou jako malý kluk. Ale nejspíše to zabralo. Vrátila se na postel a položila se na ní. V očích se jí leskly slzičky.
,, Jsem zatracená, do konce života. Zemřu.“ Nevěřícně jsem pozoroval její rty, které se vlnily jako vlnky na moři. Zaposlouchal jsem se do jejího vyprávění a chtěl jsem jí pomoct. Netoužil jsem po ničem jiném.
,, Pracuju tady už od svým třinácti let. Nikdy jsem nedělala děvku, to si nemysli. Dělala jsem pokojskou, barmanku a nosičku. Ale to bylo matce málo. Žije s námi i teta, která má šest dětí. Takže je nás doma dvanáct. Pracuji jen já a můj starší bratr Oman.“
Zhluboka vydechla a otřela si slzy do polštáře. Byla statečná.
,, Nedokázala jsem uživit celou rodinu, a proto si na mně matka s tetou vybíjejí zlost. Jakmile se dozvědí, že jsem něco neudělala, zbijí mně. Je jim jedno jak moc. Prostě bijí.“
Všiml jsem si husí kůže, která se jí objevila na rukou. Nesměle pokračovala dál.
,, Ptal jsi se, jak mi můžeš pomoci, ale vlastně nemůžeš. Za rok se musím vdát za jednoho boháče. Oplzlého starého dědka, který smrdí a stejně mně jednou zabije, protože já nebudu dělat to, co on bude chtít!“
Anya zabořila hlavu do peřin a nabírala zvuk. Měl jsem v hlavě zmatek. Chudák musí dřít od rána do večera, a ještě byla bitá. Pohladil jsem jí po vlasech a Anya pomalu pokračovala.
,, Můžeš mi pomoci, ale na to máš málo sil.“ Zavzlykala to tak potichu, že jsem skoro ani nerozuměl.
,, Jak ti můžu pomoct?“ Začal jsem dostávat novou naději.
,,Musel by sis mně vzít. Co nejdříve.“ Její slova mě zarazila. Vzít si jí? To nejde, vždyť mám Bellu. Ale zachránil bych jí život.
,, Nic jiného nejde?“ Nebyl jsem přesvědčený, že bych si jí mohl vzít.
,, Já říkala, že mi nejde pomoct.“ Vstala z postele, sebrala si věci, které měla a odešla mlčky z pokoje. Nebránil jsem jí. Byl jsem příliš zaujat tím, co pro ní můžu udělat…
Celou noc jsem nespal. Přál jsem si, abych našel řešení, které by pomohlo Anye pomoci. Dokonce jsem pochopil, že mně k ní táhne více, než jen její osud. Na Bellu už nebylo tolik myšlenek a dokonce ani na svatbu s ní. Byl jsem zcela zaujat a omámen Anyou. K ránu padlo jasné rozhodnutí.
Tady si jí hned vezmu a spolu okamžitě utečeme do Ameriky!
Bella to určitě pochopí. Určitě. Je to chápavá žena, která dokáže každému pomoct.
Hned ráno, ještě před snídaní, jsem napsal jasný vzkaz
Anyo!
Rozhodl jsem se pomoci ti. Ještě dnes večer se musíme spolu oddat! Zítra, přesně v pět hodin ráno, tě čekám na letišti v hale! Buď tam prosím! Jen tak tě můžeme zachránit! Hlavně nikomu nic neříkej!
Daniel
Díky bohu byla ráno u snídaně. Okouzlen její krásou, jsem jí vmáčknul papírek do dlaně, když sbírala nádobí z mého stolu. Ani se na mně nepodívala. Jen mlčky pokývala hlavou.
Hned ze snídaně jsem utíkal na Americkou ambasádu, že potřebuji nutně svatbu. Bylo zapotřebí sehnat faráře, kterého jsem s trochou štěstí našel. Vdavky byly připraveny přesně na sedmou večer. Všechny potřebné papíry budou připraveny tam. Potřebujeme jen dva svědky. Ale koho? Jako první jsem utíkal za Jasperem. Byl udivený, ale podporoval mně. Díky bohu nikdy neviděl a ani neznal Bellu, takže nemohl noc říct. Jen měl hloupé připomínky, že Bella se bude divit, až se vrátím jako ženáč.
Jasper byl tedy zařízen. Jako její svědek jsem zajistil jakousi její přítelkyni, která s ní pracovala za barem. Vše bylo připravené. I letenky jsem zařídil na zítřejší šestou ranní. Nic mi nebrání v tom, vzít si Anyu.
Do hotelu jsem se dostal až po obědě. Restaurace byla zavřená a já ani nevěděl, kde mám svou nastávající hledat. Čekal jsem tedy na pokoji, dokud nebude večeře. Modlil jsem se, že si to nerozmyslela a že v sedm bude před kaplí.
Už v šest hodin večer jsem byl zabalený na zítřejší odlet. O chvíli později, jsem čekal před restaurací. Přes okýnko jsem pozoroval Anyu, která zakládala poslední zbytky příborů. Přes její hábit nebylo vidět to kouzelné tělo.
Seděl jsem u stolu jako na jehlách. Anya vypadala, jako by ani nevěděla, co se bude dít. Přinesla nám ke stolu čaj v konvici a pohledem o mně ani nezavadila. Její nadřízená jí pečlivě pozorovala a já věděl, že se mnou mluvit nemůže. Počkal jsem tedy, až bude u vedlejšího stolu a nepozorovaně jsem shodil talíř na zem. Ten se s hlukem rozbil o mramorovou podlahu a plnil tak účel plánu. Anya se ihned rozběhla ke stolu a začala zbytky sbírat.
,, V sedm hodin tě počkám u kaple sv. Maurícia.“ Šeptal jsem skloněný nad ní tak, že to vypadalo, že jí pomáhám.
,, Buď tam prosím.“ Nehnula ani brvou a dále sbírala střepy.
,, Anyo!“ Zvedl jsem hlas a trochu do ní šťouchl. Zvedla hlavu ze země a pokývala.
Doufal jsem, že mou výzvu vysliší.
Bylo tři čtvrtě na sedm, když pořád běhala po place. Musím jí přeci nějak dostat ven. Odešel jsem z restaurace a čekal za rohem, dokud nepůjde do kuchyně pro jídlo. Nečekal jsem dlouho. Za chvíli se vyřítila ze sálu a nevšimla si, když jsem jí pevně chytil za zápěstí a přitáhl k sobě za roh. Vyjekla jako střelená srnka a přitiskla se mi na hrudník.
Překrásný pocit.
,, Musíme jít!“ Dívala se na mně pohledem nepochopitelným. Měla strach.
,, Nebo ty snad nechceš?!“ Pustil jsem jí ze sevření a čekal na krutou odpověď.
,, Chci a moc! Ale bojím se.“ Objala ruce kolem mého krku a hlavu sklopila na mé prsa. Objal jsem jí a chvíli chlácholil.
,, Pojď! Musíme jít.“ Vyběhly jsme z hotelu jako o závod. Ke kapli to nebylo daleko. Utíkali jsme celou cestu. Jasper a ta dívka už stáli před kaplí i s oddávajícím. Přiběhli jsme na poslední chvíli.
Obřad netrval dlouho. Neměli jsme ani prstýnky, dokonce se ani nepolíbili. Svědci podepsali pár papírů, mi taky a za chvíli bylo po všem.
,, Nesmíme být venku. Pojďme do hotelu.“ Anya měla strach, aby jí někdo neviděl, proto jsme šli rovnou na hotel.
,, Nemůžu teď k tobě. Utekla jsem z práce, to je trestné. Přijdu později.“ Vytrhla svou ruku z té mé a zmizela mi ve tmě.
Na pokoji bylo smutno. Sbalil jsem poslední věci do tašek a čekal až se Anya objeví. Fakt, že jsem ženatý, mi připomínal jen kus papíru, který ležel na nočním stolku i s letenkami. Ležel jsem na posteli dlouhou chvíli a přišla mi nekonečná, dokud se neozvalo klepání.
Anya vešla tajně do pokoje a hned mi padla do náruče.
,, Děkuju!“ Šeptala stále dokola a já začal cítit, že jsem ten nejšťastnější muž na světě. Objal jsem její křehké tělo a sjel rukou až na zadeček. Vystrašeně se na mně podívala a její rty se začaly přibližovat k těm mým. Vášnivé líbání se změnilo v milování.
Milovali jsme se spolu.
Uprostřed noci se Anya zvedla a chtěla odejít. Její tělo zářilo ve svitu měsíce, co prosvítil celý pokoj.
,, Kam chceš jít?“ Posadil jsem se na postel a pozoroval, jak se obléká.
,, Musím odejít. Nemůžou mně tady najít. Ale slibuju, že přijdu.“ Naposledy mně pohladila po tváři a políbila na čelo.
,, Tady máš můj telefon.“ Podala mi papírek s Arabským číslem a zmizela kdesi ve tmě chodby.
Zůstal jsem zase sám.
Pomalu už začalo svítat. Ve čtyři hodiny ráno, mně čekal taxi před hotelem. Zavezl mně až před letiště, kde jsem zaplatil a šel najít vhodné místo k čekání v hale.
Letadlo mělo odlet v šest hodin ráno. Bylo půl šesté ale Anya nebyla nikde. Telefonoval jsem snad stokrát, ale její telefon byl vypnutý. Byl jsem rozhodnutý, že tady počkám, dokud nepřijde.
Naděje mně začala opouštět, když letadlo vzlétlo do vzduchu. Zůstal jsem stát na letišti sám. V devět hodin ráno jsem se vrátil zpět do hotelu. Hledal jsem jí všude, ptal se všech. Nikdo jí ale neviděl. Vydal jsem se zpátky na ambasádu, ale tam mi řekly že pro mě nemohou nic udělat. Musím jí přeci najít!
Z ambasády volaly na nemocnice ale ani tam o ní nic nevěděli.
Až odpoledne, přišla zpráva z úřadu.
Anya byla nalezena zavražděná v hotelové zahradě…
Nikdy jsem se nedozvěděl kdo, nebo co za to mohlo. Mé pochybnosti ale jasně házely světlo na matku a tetu Anyi…
Život se mi od té doby změnil. Stále jako ženatý jsem se vrátil zpět do Ameriky, kde můj život pokračoval. Bella ode mě utekla, zůstal jsem sám a stále miloval tu dívku, která mi zkřížila cestu na tak krátkou dobu…