ROK PO...
ROK PO....
Byla to přesně středa, když jsem před rokem držela v rukou tu teplou chlupatou tlapičku, klubko chlupů natáhlé u topení, nehýbající se, těžce a rychle oddechující, klubko mizejícího života, které jsem ze srdce milovala a pořád milovat milovat budu. Je to přesně rok, co jsem marně čekala na každý pohyb, na každý náznak, že se Cukřík probírá z narkozy, že se vzpamatuje a bude zase fit. Ani na chviličku mně nenapadlo, že se to nepovede. Že mi umře v náručí.
Dodnes když si na to vzpomenu, brečím. Mám stále před očima chvíli, kdy mi z posledních sil mačkal tlapkou ruku a já jsem si jistá že se semnou loučil. Vždycky když mu bylo krásně dělal to. Mačkal mi ji vždycky když jsem ho hladila než usnul. Dělal to taky před rokem, než usnul naposledy.
Bylo neskutečně těžké pochovat a rozloučit se s nejlepším kamarádem. Po roce se spousta věcí změnila ale nezměnil se cit, který k němu pořád cítím. Pořád si přeju aby tady byl semnou. A i když spí vedle mně Mia, nikdy to nebude Cukřík. Je to jako jako hruška a jablko. Pes a kočka. Nikdy nemůže být jeden lepší než druhý, nemůžu je srovnávat. Ani jednoho bych nevyměnila ale jsem si jistá, že Cukřík tady mohl ještě pár desítek let pobýt. Vedle mně jako věrný parťák. Celý život mi jim byl a já jsem mu dopomohla k jeho konci. Nikdo ale nemohl vědět co se stane. Chtěli jsme mu jenom pomoct. Do konce života si to budu vyčítat, že jsem nic neudělala. Teď je pozdě bycha honit.
Musela jsem si zvyknout na život bez něj. Ty tři měsíce v prázdném bytě byly k nevydržení. Prázdné hole stěny, které zely prázdnotou a steskem. Denně jsem seděla večer sama v obýváku a brečela, měla deprese a s každým okamžikem jsem čekala, až přijde někdo domů, abych nebyla sama. Bylo těžké sáhnout vedle na peřinu a necítit teplý chomáč sametových chlupů, které měl Cukrouš na břiše, jemnou hmotu, která se Vám podle pohlazení modelovala pod prsty. Skvělý stín, který seděl v koupelně a pečlivě Vás pozoroval, skočil Vám na záchodě na klín a nenechal se odbýt ale hlavně věrny posluchač, který mi vždycky nastavil kožich k vybrečení. Nikdy neexistovala a nebude na téhle zemi existovat žádná jiná kočka. Žádný jiný člověk, který by byl tak úžasný a charakterní jako ON <3
Nepřeju si nic jiného, než jen aby to všechno byl sen, a on tady semnou stále byl, protože lepšího kamaráda do deště už NIKDY NENAJDU.
CUKŘÍKU, TAK JAK MI TADY CHYBÍŠ SE NEDÁ SLOVY POPSAT, A TA BOLEST CO MÁM V SRDÍČKU MLUVÍ ZA VŠE. TY VÍŠ ŽE NA TEBE MYSLÍM A VZPOMÍNÁM, ŽE JSEM SI CELÝ ROK NEZMĚNILA NA DEN TAPETU NA PC A TAPETU V MOBILU A ŽE TO TAK BUDE DO KONCE ŽIVOTA A TY MI SLIB, ŽE TADY SEMNOU POŘÁD JSI A POŘÁD BUDEŠ A JÁ SI NEPŘEJU NIC JINÉHO, NEŽ ABYCH NĚKDY, NAPOSLEDY, MOHLA CÍTIT TVŮJ KOŽÍŠEK, TVOJE OSTRÉ DRÁPKY NA MÝCH ZÁDECH A VRKÁNÍ V UŠÍCH, ABYCH I TĚ MOHLA NAPOSLEDY MOHLA POHLADIT A ŘÍCT MILUJU TĚ, PROTOŽE TO JSEM TI TEHDY NESTAČILA ŘÍCT...
<3 NAVŽDY SPOLU LÁSKO <3