Slet čarodějnic
Na začátek chci upozornit, že tento článek je napsaný PO NAŠIMU takže né každý mu může rozumnět, ale pro jeho komičnost se to jinak napsat nedalo ;)
Když je člověk vyčůraný, tak to je zle. Ale když je ještě vychcanější, tak to už radši utěkat pryč! A kdo byl vyčůraný? No přece já, a kdo vychcaný? Tož to zjistíte za chvile!
Tož to si představťě, jak jsou u nás, i všude jinde v česku ty typické důchodcovské výlety pro zabití nudy a rozhýbání strnulých údů babek. Povětšinum babek, bo dědci tam jezďum jenom zřídka a to ještě na rozkaz babky, která potřebuje zrovna vyfasovať ňákum tu parádňum doze, miske či štanglu salámu, dědci zas jakésik přenosné rádio i dědku musíš jít,bo páry dostanum kávovar! Ještě že ne společnum grobke! Ikdyž aj to už jednum dostávaly jako dárky! Zbrusu nový hřbitovní věnec prej na všech svatých, ale oni dobře vědzum, že babky sum jednou nogou na kerchově, proto už měli cosik do výbavy. Ale tož něbudeme utěkať od problému.
Tež jednou přišel do schránky ten typický letáček s pozvankum na slet čarodějnic. Bylo to kajsi v Hradcu nad Moravicum, i mělo se dostat zas všicko zdarma. Mixér i s konvicou, pro babky s dědkama kávovar. Následoval výlet kajsik na zámek kusek odtama. Tož nebyl to špatný nápad. Napsala sem na obálke sebe i babke, a příští pondělí se mjalo vyraziť.
,, V šedym godin scuk u pošty! Vem si svačine a buď tam dříve!“
,, Ja, ja.“
Odjazd na šudmum, tož to krasně stignym vstaňuť na půl šudmum i pomaličku isť na zastavke. Ja! Tož to by nebyla babka, aby mi třirazy něvolala, ať nezapomnym na tum svačině a ať tam sem radši dřív, bo víš jak staré babky. Ta naša byla ganc stejno, bo tam musela vyčuhovať už pjervšo!
Fajně sem vstanula o šustej, i za patnáct minut sem vycházela z Tesca na zastavke. Kurde tam to bylo jak na sletu čarodějnic. Košťata, neboli jeich fofrklacky opřené o lavičke a už seďaly na bidýlku jak slepice i jedna před drugum kvakala. Dohadovaly se, ze kterej struny pojedě ten autobus. I další čarodějnice přilécaly, i další kvaky do pranice, i naráz jich tam stalo ze dvaceť, jedna ježatější jak drugo! I tam se slítaly další. Jiřinka, Blaženka, Krista, Gerta, slepica vedle slepice. I nakoněc se autobus objevil na úplně opačné straně i bylo po kvokaňu! Obdivovala jsem řidiča, že dokáže jezdiť s takovýma ludrama. Kurník na kolach se rychle naplňoval a v Rychvaldě jedna slepica přebývala. Tož to sem jí čestně pustila na svoje mějsce a šla si sednuť vedle řidiča. Tož fajný mladý galán to byl, tak co bych si nepokecala že. To by za mnum nesma šedět babka a celum cestu do mě hučeť, jestli něchcem řízek, chleba se salamem, jabko a ať se už konečně připásám, bo jak naburáme , tak letím jako pěrvšo! No moje nervy!
Dojechali sme na mějsce a já jsem rychle utěkala z autobusa bo se to zamnum začalo rychle a nebezpečně štosovat. Slepice vyletěli z kurníka a jedna přes drugum začaly kvákat, kam že to majum isť a že musíme spěchať a už bylo jen slyšeť že Bláža chce seděť s Kristum a Maruška zase s Blážum a tam mi držtě tři mějsca a do toho moja babka, ať pognym a držím mějsce kamaratkam. No moje nervy podruhé!
Až se to všechno usadilo na bidýlka, kolem začaly kroužit mladí chalani , kteří do nás měli hodiny hučeť ať kupíme hrnce, vysavaše, příbory, a když to nechceme kupiť tak že nám to dajum zadarmo ale přeci to němůžeme chtět zadarmo tak přeci musíte zaplatit 35 000 korun ale to je vastně zadarmo, protože tohle zboží ma mnogem vjinkšum cene! Moje nervy potřetí ale tentokrát po celou dobu jejich výkladu. Tak lidskou vychcanost a vyděračnost jsem v životě neviděla! Kroužily kolem těch slepic jak orli a vybírali si oběť s nabitou šrajtoflí. I tolik babek se nechalo zas ukecať! Konečně byl po pěti godinách koněc a mohly sme vyrazit na slibovaný zámek. Předtím sme si ještě vyslechli, jak sme vychcaná banda, že jsme tady jen kvuli tomu zámku zadarmo a jak se měli rozdávať dárky zdarma, tož to byla fraška! Babky se seběhly jak slepice na zobání a chtěli svoje mixéry. Jak jim je nechtěli dať, nadávali jim do pánským přirození a všego možného. No komedie na entou! Moje nervy po několikáté!
Konečně se vyjelo na zámek. Babka mi opět rvala řízek, salám, jabko, pás. Na zámek už se moc babkám nechtělo, ty jejich ztuhlé údy už tego měli dost, tak sme šli jen někteří odvážní. Prošmatlali sme to tam vartko i nalítali zpátky do autobusa. Na konci cesty jsem si ulevila, jak jsem vylezla z busu kde to jen kvokalo zážitkama a tím, jak se babky neciťum okraduné.
No řeknu Vám, už nikdy víc nepojedu na důchodcovské výlety, i kdyby zadarmo rozdávaly auta! Zduř!