SNY? Na co sny....
Na co člověk potřebuje sny? Snad jen na to, aby si je splnil. A pokud to nevýjde, je akorát zklamaný, že se nic nepovedlo, že nic nezažije, neuvidí...
Já mám a měla jsem několik snů. Ale postupem času zjišťuju, že buďto mi není v životě nic souzeno, nebo jen jsou ty sny moc nereálné. Jsem snílek, to přiznávám, ale přeci všechno je splnitelné.
Zrovna tento týden je toho důkazem. Už od nějaké osmé třídy mám sen jet do Londýna nebo do Anglie obecně. Historie tohoto snu je poněkud dlouhá, ale zůstane mi snad na celý život. Může za to ten Daniel Johnson, který mně zmátl tím, že je angličan a on je dokonce Američan ( ale o tom zase jiný sen). Netoužila jsem od té doby po ničem jiném, než stanout na půdě GRATE BRITAIN...
Tento týden jsem měla docela našlápnuto. Na jednom nejmenovaném serveru probíhala soutěž o dva týdny v Londýne s jazykovým kurzem.
,,No to je přesně můj sen!" Byla jsem radostí bez sebe, že se soutěž nekonala ani vědomostí, ani náhody a moderátorského výběru. Šlo pouze o fotografii pro nás důležitého místa v domě. Skvělá šance! Řekla jsem si.
Fotku jsem samo sebou poslala a taky se objevila na internetu. Dokonce jsem i vedla. Nádherných 39% oproti 26% druhé výherkyně. Londýn byl téměř na dosah. Plány se rozjely. Taky to co všechno musím zařídit a kam se všude musím podívat.
Realita se mně rychle dotkla po tom, co mně jedna slečna z nepochopitelných důvodů začala předbíhat. Zabojovala jsem ale dál. Jenže ani to nestačilo. Včera vyhlásily 4. kolo soutěže, kde jeden pán má po jednom dni 40%.
SBOHEM LONDÝNE, SBOHEM VELKÝ SNE...
Člověk by si řekl že je to celkem reálný sen. To ano, mám ještě mnohem nereálnější.
Pořád, celý život, den co den mně to táhne směr Amerika. Né New York, ani Washington, ale úplně obyčejné mšstečko nebo čtvrt v severní Americe. Vyrůstat tam, žít jejich způsob života....
Jenže i tento sen je předem zamítnut. Můj přítel je proti tomu, takže pokud kmi jednou nedá kopačky, nedostanu se tam. Pokud ale ano, nechci už tady být ani minutu, beru co můžu a utíkám za velkou louži. Když už mám alespoň nelehký život, můžu si aspoň dospělý život užít v Americe.
Nepotřebuju žádný ranč, ani stádo koní. Stačí mi jen malý typický baráček na předměstí, malá zahrádka, nebo třeba i stádo koz. To už je celkem jedno.
Myslím že v mém životě už je všechno jedno...
Poslední sen je snad trošku reálnější... VELKÁ PRINCEZNOVSKÁ SVATBA....
Kostel, nebo i zámek, romantika, nádherné šaty, svatební noc v zámeckém apartmá... Třeba se mi alespoň to někdy splní...
A ten nejnereálnější sen?
ABY TADY BYL CUKŘÍK SEMNOU....<3 <3 <3